Naši sousedé Jamadovi

Výborný film o trampotách jedné (ne)obyčejné japonské rodiny, který člověka zahřeje u srdce, protože je trefně odpozorovaný ze života, každý v něm najde sebe nebo členy své rodiny. Jeden film, který vydá za několik sérií Simpsonových. Vážně jsem uvažovala nad tím, že by si to zasloužilo celý seriál v podobném duchu, ale možná je dobře, že vznikl jenom tenhle film a nedošlo tak k rozředění materiálu. Na tohle se dá dívat pořád, aniž by se to omrzelo ("Nevím si rady, co mám dnes uvařit?... Mám to! Rozhodnuto! Žena musí mít odvahu!" "Co budeš vařit?" "Předevčírem jsem uvařila guláš. Dneska ho pro změnu uvařím zas!"). (25.05.2016)

Animácia bola síce celkom originálna, ale nemôžem si pomôcť,film sa mi neuveriteľne vliekol a miestami mal priveľa hluchých miest (napr. motorkári). Keby to lepšie prestrihali mohla to byť slušná zábava (nejakých 85 minút a bol by som spokojný). Takto som sa nevedel dočkať konca, aj keď Yamadovci boli vtipne prekreslený a niektoré životné situácie dokonale vychytané. Je to na slabších 70% aj preto, že som mal pocit, že niekedy tam ten čiernejší humor trochu absentoval na úkor poučovaní na téma rodinnej súdržnosti. P.s. A nemám rád Que Sera. (10.06.2005)

Opravdová perlička od Studia Ghibli. Taková normální rodinka po Japonsku. Vtipný až sarkastický, hřejivý až dojemný film, provedený krásně jednoduchou animací s jednoduchou a skvěle padnoucí hudbou. Zpočátku si sice trošku hraje s divákovým očekáváním, příběh není vyprávěn očima malé dívenky, jak se zprvu zdá a barvitý začátek možná až příliš kontrastuje se scénicky komorním provedením celého filmu. Díky této jisté nevyváženosti ode mě o chlup nedostal plný počet, ale i tak pro mě zůstává výjimečně povedeným dílkem, a pokud patříte k hrstce šťastlivců, která bude mít možnost ho vidět, neváhejte ani minutu. (10.03.2005)

(česky: Moji sousedé Yamadovi). Zatím poslední Takahatův film nás zaskočí v první chvíli tím, jak málo má společného s klasickou anime. Jednoduchá kresba odkazuje k evropským vzorům. Epizodický chatrakter Yamadových porušuje celistvou výstavbu filmu a připomíná řadu za sebou jdoucích seriálových dílů. To však neznamená, že film působí nejaponsky. Právě naopak. Svým podáním odkazují Yamadovi ke klasickým japonským dílům (viz. např. Jasunari Kawabata). Stejně jako u emblematického filmu studia Ghibli "Můj soused Totoro" , je děj jako kompaktní útvar se začátkem, vrcholem a závěrem celkem podružný. Důležitá je však atmosféra a emotičnost jednotlivých scén. Moji sousedé Yamadovi jsou vystavěny jako sled anekdotických a poetických příhod rodiny Yamadových, podaných sice z ironického odstupu, nikoli však bez citového zaujetí. Během filmu máme možnost sblížit se s "takovou normální japonskou rodinkou", abychom na závěr spolu s hlavními hrdiny (přes všechny výhrady, jež k sobě navzájem mají) pocítili vzájemnou spojitost. Citíme, že jejich osudy se od těch našich zase tak neliší. (26.05.2004)

Kresba je příliš odfláknutá, postavy nevyhraněné, měňavé (např. matka je v jedné epizodě naprosté psycho kvůli svému zapomínání, v další je úplně normální), takže si k nim člověk i přes značnou délku filmu nevytvoří žádný vztah. Jediný konstantní je melancholickoflegmatický pes, který se ale objevuje jen zřídka a tak to tedy nevytrhne. Moc dobrých vtipů by ani gůgl nenašel. Pro mě slabé dvě hvězdičky. (16.09.2012)