Sound of Silence

Nějakým talošům se zjevně líbila zápleka z Quiet Place, tak ji trochu obšlehli, galaktické příšery nahradili přízraky, sehnali do hlavní role jednu pěknou holku, která se nestydí chodit v body tílku bez podprdy a navíc zvládne speak english, no a na světě je docela ucházející duchařský horror. A mohl být ještě lepší, tedy horrorovitější, kdyby  poslední ca půlhodina nebyla stále slabší a slabší, a to až ke slabému konci. Ale první půle je parádní a už jenom ten fakt, že jsem při několika scénách pocítil příjemný úlek okořeněný lehkým zamrazením, hází film jednoznačně do slušného nadprůměru. Silné tři. (19.05.2023)

Je to príbeh domáceho násilia, ktorý sa opakuje v tónoch starožitného rádia. Obraz je zámerne tmavý, strašidelné scény sú spočiatku desivé a lakačky fungujú, ale iba krátko, potom sú predvídateľné. Od chvíle ako do chlapíka vstúpi duch a zasvietia mu oči, no najmä keď sa snažia vysvetliť, prečo sa to deje, začína ochotnícke divadlo. Také rozťahané, to málo by stačilo krátky film. (26.08.2023)

Tak bol by to celkom slušný námet o prekliatom rádiu, lenže to by musel mať hlavne podporu od scenára a to teda nemal. Je to neskutočne chaoticky natočené a i keď duchovia sa tu motali častejšie ako som pri takýchto filmov zvyknutý , len škoda, že boli podané tak hlúpo až debilne. Ďalším negatívom sú herci, ich výkon bol viac než zúfalý, ale aspoň, že ich tu nehralo veľa, lebo si myslím, že by to bola ešte väčšia tragédia. O postavách a ich chovaniach sa tu ani rozpisovať nemusím, každý nech si spraví názor sám. Duchariny mám rád hlavne kvôli atmosfére, ale keďže tu obsahová stránka filmu je slabá, tak aj atmosféra tým veľmi utrpela a prakticky tu ani nebola. Na filme vidieť, že finančne na tom nie je vôbec dobre a najviac tým utrpela vizáž duchov. Žiadne triky či masky, len chabé a zmätene prejavy hercov, dosť úbohé. Čakal som od tohto filmu oveľa vyššie ambície, ale zostalo len pri očakávaní, realita bola úplne iná. Slabé 2*. (01.06.2023)

Jestliže je Seba bambula, pak Emma je blbka na kvadrát. Když se setká s matkou v nemocnici, ta ji varuje, aby nešla do jejich domu, nýbrž se ubytovali se Sebem v hotelu. Co udělá blbka? Jasně, vezme svého přítele a hurá do prokletého baráku. A zatímco Seba machruje, jak obstará jídlo, Emma je napadena zlem, co účtovalo s rodiči. A protože bambula Seba si nechá ukrást kolo, Emma se pomoci jen tak nedočká. K tomu má chudák dlouhé vedení, a tak než pochopí, že má držet hubu, je už tak nějak pozdě. Tenhle hororový podžánr  úplně nemusím, páč mi málokdy přijde alespoň trochu strašidelný. Italové ovšem tentokrát potěšili - budování atmosféry je fajn, čekání, kdy zlo udeří, permanentní a samotný nápad není vůbec špatný. Zamrzel laciný vizuál v domě, který si nezadá s televizním starým dvacet let, tudíž jsem uvažoval o 3*. Jenže mě potěšil konec ve starožitnictví, co by si klidně vystačil samostatně jako příjemný kraťas. A právě za něj dám tu čtvrtou. Většina hodnotících očividně čekala něco zcela jiného, a tak film nejspíš nikomu nedoporučím...nebo na vlastní nebezpečí. (22.05.2023)

„Věčné ticho, svatý klid... teď už doma budem mít.“ Zaprášené retro rádio a z něj se line hudba 30. let, připomínka Lodi duchů. Příjemná husí kůže a chlupy v pozoru. Cvak a cvak... blíž a blíž, jasná varianta na Lights out, jen místo zhasínání lampy zviditelňuje duchy zapínání rádia. A co to vrčí u stolu, že by domácí mazlíček? Tak ne, jen děsný neurotik, kandidát na titul Otec roku, se šíleným pohledem a výhružným: „Pšt, tady je Tiché místo!“ Bohužel i kvalitní, s velkým entuziasmem provozované domácí násilí, může vyústit do... průměru, za 3*. Zvukotěsné OKÉNKO STUDIA: [][] Infarktové chvíle nastaly, když: ⸎ Po první klapce rádiový duch nelenil a hned sežral osvětlovače, i s veškerou technikou. Zbytek filmu se točil ve tmě. ⸎ Emma si začala napouštět vanu a... a nic. ⸎ Ve studiu se svlékala a zpívala si, jenže přestala. To i to. ⸎ V 80. minutě nějaký dobytek ze štábu polil scénář černou kávou. Sakra! [][] Zbytek filmu pak museli natáčet podle scénáře k úplně jinému filmu, o obživlých obrazech, a doufat, že změny si nikdo nevšimne. Já si všimnul. (27.05.2023)