Pollock

Skvěle natočený životopisný film o malíři Jacksonu Pollockovi, kterého jsem do této chvíle vůbec neznala a to se přitom trochu o malířství zajímám. Ani tady není vyjimka, že životy většiny umělců jsou protkávány nějakými vnitřními démony a mnoha komplexy. Jacksonovu rozporuplnou osobnost zahrál Ed Harris úžasně a vidět jeho soustředěný výraz ve tváři při tvorbě, tak to byl pro mě velký zážitek a pochopila jsem, když říkal, že zdrojem jeho práce je jeho nitro. Nevím, co přimělo Eda, aby se chopil režie a současně i hlavní role, ale rozhodně bylo vidět, že se do toho položil srdcem. Marcia Gay Harden mu jako manželka Lee skvěle sekundovala. V Pollockově tvorbě je skutečně zřejmý rukopis Kandinského a navíc se mně moc líbilo dívat se i na techniku malby takových obrazů. Vynikající film s vynikajícím Edem Harrisem a závěrečný song byl vybrán úplně geniálně vzhledem k Jacksonu Pollockovi a jeho osobnosti. (12.02.2013)

zvláštní. nevím, jestli se minimalistický způsob pojetí tohohle filmu hodil k Pollockovým expresionistickým plátnům, nevím, jestli mne jenom zklamalo, jak nesympaticky (ač skvěle zahraný) hlavní hrdina působil , ale pořád mám po shlédnutí filmu pocit, že jsem se vlastně o tomto malíři a jeho díle kromě pár vnějších fakt nic moc nedozvěděla. (11.12.2010)

Režíroval, produkoval, zahrál si hlavní roli. Otcem projektu o světoznámém americkém malíři a notně nesnesitelném muži se stal Ed Harris, který o látku roky usiloval. Režíruje zručně, ale místy měl „poslechnout“ střihače a něco vynechat. Zvlášť když scénář nepatří mezi nejnápaditější. Několik silných momentů nicméně přináší – Pollockovi změny nálad, energetické malování, kterým vybíjel emoce a snižoval úzkost. Jeho nulové zaměření na kompozici je i dnes poměrně zajímavé. I pro výtvarně nepolíbené publikum. Tři až čtyři, podle nálady. (10.03.2015)

Že bych na to zapomněl? Můj oblíbený Ed Harris hraje mého oblíbeného Pollocka a k tomu vyhrává můj oblíbený jazz, není to paráda? Je to paráda, navíc mě strašně baví filmy o malířích, jejich postupném vyzrávání a hledání vlastního stylu, což aktuálně dobře znám, a jejich cestě k nebi. Podobný film je třeba Basquiat, který taktéž vřele doporučuji všem znalcům výtvarna:-) (28.10.2010)

Velký obdiv pro Eda Harrise, který k mému překvapení film i zrežíroval a produkoval. Doposud si ho nejvýrazněji pamatuji ze Skály, ale tady ukázal, že je to Pan Herec. Byl dokonalý ve všech polohách, jako soustředěný, skromný umělec i jako ožrala a šílenec, který neukočíruje své běsy a přetlaky. Byl nádherný. Jsem barbar, takže malíře Pollocka jsem neznala a jsem ráda za tohle seznámení, už přemýšlím, jak by se mi jeho díla hodila do pokoje nebo do pracovny. Originály ne, bohužel :-), dočetla jsem se, že před pár lety se jeden z Pollockových obrazů stal vůbec nejdražším na světě. Páni! Ty malby jsou mnohdy fascinující. A i ve filmu byly některé záběry jako obrazy, nebylo jich moc, ale dokonale dokreslovaly celkovou kompozici. Moc se mi to líbilo. Uživatel gaudulin píše, že film si nemůže příliš užít někdo, kdo nefandí životopisným filmům nebo třeba Harrisovi a já nesouhlasím. Životopisné filmy mám ráda, většinou jsou dobré, ale není to můj neoblíbenější žánr (a vlastně nevím, který žánr je. Asi pořádné drama) a Harris je jako chlap krásný, ale ve výčtu mých nejoblíbenějších by se neobjevil. A přesto mě film ani na vteřinu nenudil, právě naopak. Už dlouho jsem neviděla nic tak poutavého, stoprocentního, citlivého a kompaktního. Prostě nádhera. (20.08.2011)