Smysl pro tumor

Fuck cancer! __ Únor je měsícem boje proti rakovině, a tak asi hlavně proto (a aby připomněla, že rakovina se naneštěstí nevyhýbá ani mladým lidem) Česká televize v tomto měsíci (a v lednu) premiérovala osmidílný seriál Smysl pro tumor. Jak se k němu stavím? Co se týče čistě mimo-seriálových (ev. mimo-fikčních; hledám vhodné slovní spojení) souvislostí, tak bych musel jít do plných: osvěta, ale hlavně zvýšení zájmů o dárcovství kostní dřeně, už jen díky tomu mělo smysl, že tenhle seriál vyšel - ta představu, že by tenhle seriál někomu mohl zachránit život: i takhle může vypadat kvalitní veřejná služba. Přesuňme se k obsahové stránce: epizody pět a osm (resp. jejich vrcholy: spoiler Antonínova operace a smrt a znovusblížení Filipa a Hanky spoiler) mají potenciál se zapsat zlatým písmem do kroniky nejzásadnějších okamžiků českých televizních seriálů (třeba vedle smrti doktora Štrosmajera). Proč tedy nejdu do pěti? a) Nemůžu zapomínat, že se nejedná o původní seriál, nýbrž o adaptaci stejnojmenného belgického seriálu. b) Ta linka s rozvádějícími se Filipovými rodiči mě moc nezaujala (neplatí o interakcích mezi Filipem a jeho rodiči), zdálo se mi jako by vypadla z méně ambiciózních seriálů běžících v primetimu na komerčních stanicích (ev. typických českých romantických komedií, na něž si rok po premiéře nikdo nevzpomene), bez ohledu na to, že jak proti Tereze Brodské, tak proti Pavlu Řezníčkovi nemůžu říct křivého slova (oběma dává seriál prostor vyzkoušet si různé herecké polohy, a ani jeden z nich v tom neselhává). c) Měl jsem moment, kdy jsem chtěl seriál vzdát (bylo to mezi třetím a čtvrtým dílem), s tím, že mi zas tolik nepřináší, naštěstí jsem si to rozmyslel, jelikož poté, co se ve čtvrtém díle spoiler dají Filip s Hankou dohromady spoiler mě to skutečně chytlo, fakticky jsem se začal těšit na každý další díl. d) Stále je tu něco, kvůli čemu mi je Filip Březina něčím protivný. Jen neumím přesně říct, co to konkrétně je. Ale tím, že i postava, kterou představuje, mi taky není zrovna zvlášť sympatická (ale samozřejmě jsem mu přál, ať svou rakovinu porazí), tak je asi dobře, že si ji mohl zahrát. Děkuji uživateli s nickem Pierre, který podnítil vznik tohoto komentáře (původně jsem to tu chtěl nechat bez slov). 70 % (10.03.2024)

No... Nakonec jsem to celé dal a jsem z toho rozpačitý. Ten útok na emoce je příliš prvoplánový a okatý. Namísto snahy podívat se, co se odehrává v blízkých nemocného, nám byla předložena Hanka mající zcela jasno "stát při nemocnému" či rodiče s manželskou krizí zapříčíněnou nikoli synovou nemoci, ale životní neukotveností matky. Stejně tak Filipovo rozpoložení plavalo po povrchu a neřeklo více, než co každého stejně napadne. A proto kde kdo zmiňuje závěrečné promluvy skutečných pacientů jako výraznou část seriálu - oni totiž v pár vteřinách sdělí to, co měla sdělit hraná část seriálu. A co ve srovnání s tímto seriálem byl Jiří Hubač schopen sdělit během necelé hodiny předposledního dílu Sanitky. (26.02.2024)

To jsou ty chvíle, kdy si říkám, jestli nemám oční vadu, když čtu, jak je většinový názor nadšený a já přitom vidím odpad. Předně, pokud někomu přijde, že samotné téma filmového díla stačí na to, aby bylo skvělé, tak to je poněkud dětinský přístup. A i kdyby ano, tak rakovina skutečně není na filmových plátnech, či televizníchh obrazovkách, nic neobvyklého. Ten seriál není nic jiného, než rodinné a romantické drama, podle té nejvíce předpokládatelné šablony: máme se dobře, (jsme torchu floutkové), bum! krize, chvíli se bojíme, a pak to dobře dopadne. Co se týče charakterů postav, jsou naprosto umelohmotné, předvídatelné a hysterické, herecké výkony odpovídají zadání, tudíž herci na vině nejsou. Tlačení na city a "hodnotnost" díla přes tu dokumentární složku je laciné a trapné dohánění bodů. A také bych řekla, že se tvůrci dopustili klamavé reklamy: slibovali výjimečnost žánru v tom, že jde o komedii o rakovně, ovšem nic zábavného to nebylo, kluk se úplně normálně (tak, jak se s rakovinou ve fimlech pracuje) hroutil v nemocnici, a jeho okolí taktéž. Kde je ten novátorský, vtipný přístup? A jedno zamyšlení na závěr, když už jsme měli i tu dokumentární složku: jak jeden z pacientů říkal, že se hodně divil, když od něho odpadávali mrtví komáři (protože byl nasáklý chemoterapií), nejsem si jistá, jestli je zdravé s někým takhle jedovatým mít intimní vztah. Zkrátka, promarněná příležitost: Možná, kdyby to byla studie jedné šílené, nevyrovnané holky, co má stokholmský syndrom z nemocnic - a on se jí po vyléčení nemohl zbavit, (a ještě by se u ní vyvinul Müchhausenův syndorm v zastoupení), to by byl novátroský přístup, i třeba s trochou opravdového černého humoru. Tohle bylo prostě slabé, opravdu hodně slabé. (27.02.2024)

Ačkoliv jsem v polovině seriálu ztrácel iluze, nakonec si mě autoři získali a byť se Smysl pro tumor nedá považovat za světový seriál, nakročeno má jen v některých ohledech, tak možná paradoxně to naše české uprděné malé mě na tom chytlo nejvíc. Klišé místy kopec, ale kdo si lže do kapsy, že skutečný život je klišé prost, ten dost možná nežije. Vyrovnávání s rakovinou jsem bohudík nezažil, vyrovnávání s postižením blízkých ale ano a tak nelze než s poselstvím filmu zkrátka a jednoduše souznít. (08.03.2024)

I když se nejedná o originální dílo, předlohu jsem neviděl, a tak jsem si českou předělávku hodně užíval. Možná se chvílemi hraje hodně na city, spousta věcí je zjednodušena, ale poselství zůstává. Ano, každý díl mě vzal za srdce a na každý jsem se hodně těšil. Natočeno je to výborně, režisér i kameraman se chvílemi až překonávají. Navíc podobná témata už tady moc nevznikají, takže oceňuji s malým váháním plným počtem. 5- (26.02.2024)