Krtko a autíčko

Krtek a autíčko je jedna z nejlepších epizod o krtečkovi. Krtek v ní zatouží po autu, a tak si jej také opatří od jednoho desetiletého dacana, co zrovna rozbíjí své autíčko, které se právě krtkovi hodí. Před tím je ale pořádným dacanem samotný krtek. Chodí pod auty a zkouší, co se dá na podvozcích urvat, až přetrhne brzdovou trubku, dacan jeden. A to není ještě všecko. Pak najde odstavené auto a v něm zkouší veškeré páčky a čudlíky. Tak tohle mě na celém dílu se nejvíce líbilo. Připomínalo mi to i scénu z francouzských NÁVŠTĚVNÍKŮ, když Christian Clavier s Jeanem Renoem poprvé spatřili auto a museli vyzkoušet všecko, co umí. [5063. hodnocení, 71. komentář, 92%] (01.11.2019)

Zpracování hezké, nicméně ten dopad na diváka, ten Miler moc nedomyslel. Krtci pod dojmem tohoto dílu propadli kouzlu automobilismu, stahují se ve velkém k silnicím, a protože špatně vidí, snaží se projíždějících vozů alespoň dotknout, a ti náročnější pěkně ošmatat. Člověk pak jede na kole a nestačí se vyhýbat černým placičkám na cestách, třeba včera jsem takhle narazil na čtyři. Také z ekologického hlediska je tento díl pochybný, jasně, auto na klíček moc emisí neprodukuje, ale jen málokdo si s takovým vozítkem vystačí víc jak 10 – 15 let, jak mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti, a pak zatouží po něčem výkonnějším. (12.06.2014)

Krteček je prostě nepřekonatelný. Zdeněk Miler vytvořil nejen nádherné postavičky, ale i celý jejich úžasný svět. Květiny, stromy, domy, auta, na to vše nahlížíme osobitou a nezaměnitelnou optikou autora. Malé dítě snad ani nemůže docenit estetickou nádheru předváděných obrázků. Můj oblíbený díl je právě Krtek a autíčko, kde se prohánějí nádherně nakreslené vozy mezi vysokými věžáky, za jejichž design by se nemusel stydět ani Ladislav Sutnar. Navíc mi přijde, nevím proč, že děj tohoto dílu se díky zobrazenému pokroku se zákonitě nemohl odehrávat v žádné tehdejší socialistické zemi, ale naopak "smrdí západem." (07.10.2008)

Začátkem šedesátých let nastal rozmach průmyslu i v ČSSR. ČSSR se nazývalo území zdejšího státu právě od roku 1960 - 1989. A auto bylo počátkem šedesátých let snem mnoha pracujících, a někteří mu žertem říkali přibližovadlo. Krteček v tomhle díle symbolizuje občana bez auta, který ale vidí, že jiní občané, skrytí za psi či husy už jezdí a diví se, kde na to vzali peníze, když se všude hlásá morálka a mzdy jsou tak zatraceně nízké. A tak vyzvídá, a naučí se to co ostatní, a pak už autčko má, a s veselou se přidává k davu, už se necítí být méněcenným. (27.09.2010)

Jak krtek dostane kalhotky, už musí mít zase něco, co do nich nenacpe, ani kdyby se přetrhnul. Má jediné štěstí, že v servisní lince ještě netuší, jaký nevděčník to je. Vždyť se tam vypravil bez jediného floka, jako by se nechumelilo! Je to ostatně dost neobvyklé, když se ve dvou úvodních dílech hlavní hrdina vyznačuje hlavně tím, že mu ostatní zařizují dosažení jeho proměnlivých cílů. Přinejmenším bych ty příběhy zkrátil, když už... (08.07.2009)