Znovuzrození

První část filmu, která se nese v duchu psychothrilleru/sci-fi, je naprosto dechberoucí. Frankenheimer předkládá neskutečně inventivní a neotřelé záběry (nevěděl jsem, že GoPro vymysleli již v 60. letech) a celá pasáž jako by byla natočena "Hitchcockem na Temné straně síly". Pak ale Randolph prodělá přeměnu, na scénu přijde Hudson a najednou jde o zcela jiný film. Načne se znatelně filozofická hippie část (nesmyslně ovlivněno dobou), jež připomíná odstředěný Easy Rider vyprávěný dědkem za zenitem, kde se řeší "konzum vs svoboda", ztracené mládí, životní úděl, korporátní Amerika atd. A pak najednou v momentě, kdy jsem již začal lámat hůl, se vše vrátí do kolejí úvodní části a opět jsme vrženi do hutné svíravé atmosféry, abychom byli svědky cynicky tvrdého, černohumorného konce. Těžko tedy nějak konzistentně hodnotit, nicméně za výkon Murraye Hamiltona při setkání Arthura a Charlieho v úplném závěru filmu se přikláním k silnější možnosti.. (22.02.2015)

Působivé psychologické sci-fi se zajímavou atmosférou a jasným poselstvím - člověk by rád tak často měnil svůj zaběhnutý život, aniž by si uvědomil, že vlastně neví, co chce, a že snad dokonce je spokojen s tím, co má. Ale nepřijde na to někdy dřív, než už je pozdě. Scéna bakchanálií mi přišla divná - zbytečně dlouhá a ani mi nepřišla jako oslava života. Ostatně - on sám se vzápětí doma na večírku taky totálně opije, ale už to není podáváno jako oslava života. Prostě mi tam některé věci a myšlenky neseděly, a být to o dvacet minut kratší, je i to poselství podle mne zřejmější. Navíc nenabízí film protiváhu - ano, přizná, že velké procento lidí se chce vrátit, že je velký neúspěch, ale už dál neřeší hypotetickou situaci nového začátku a vlastních rozhodování, kdy si člověk konečně uvědomí, co skutečně chtěl, co je jeho "oslavou života". Takže film podle mne zůstal jen na půl cesty a rozhodl se pro co nejjednodušší konec, jenž nesouzní s celkovým dosavadním zaměřením. (16.04.2016)

Už od úvodních titulků je jasné, že tohle bude jeden z těch těžkotonážně podivných filmů. Výkon Rocka Hudsona je super a je zajímavé, jak se tam střídá nálada a prostředí. Od sci-fi nálady ze začátku, přes pohanskou veselici alá Wicker man (fakt jsem měl chuť se sebrat a jít na vinobraní) po bohémskou party a vše spěje k cynickému konci. Paranoidní atmosféra je ale přítomná neustále. (15.04.2012)

Priam archetypálna moralitka s nevyhnutným vyústením, avšak úžasne, progresívne, vo výsledku až bezohľadne natočená. A Rock Hudson zaváľal v každej polohe (najviac ako opilec... som si myslel, že lepšie ako stará dobrá garda slovenských hercov sa to nedá dať... ani nedá, ale že to niekto dá rovnako dobre... klobúk dole). P.S.: Frankenheimer si zaslúži vážnejšiu pozornosť, než akú som mu doteraz venoval, navyše spolupracoval s pestrou plejádou prvotriednych a pritom nie vždy najhviezdnejších hercov. Čo mi plne vyhovuje! (03.06.2020)

Nesmírně podivná, civilní a zároveň psychedelická SF, trochu kafkárna, trochu a la P. K. Dick. Vyznění je o to pikantnější, že Rock Hudson hrával v těch nejpřeslazenějších maloměšťáckých filmech a najednou dostane takovou kládu. V němčem mi to připomínalo Muže, který spadl na Zem. Dá se sehnat i v našich videopůjčovnách. (27.09.2004)