Kolberg

Na tomto filmu je zajímavé, jak vlastně "nepropagandistický" film (i když lze namítnout, že každý historický film, vzniklý na zakázku státu, je vlastně vždy propagandistický) je ve "správném" okamžiku navýsost propagandistický. Neboť, co je špatného na obraně vlasti před agresorem (a to Napoleon v tu dobu byl)? Nic. Leč uvedení tohoto filmu někdy v únoru či březnu (?) 1945 činí tento film propagandou non plus ultra. Druhá zajímavá věc je, že tento film by klidně mohl vzniknout v 50. letech v některé z lidově demokratických zemí. Ten důraz na LID, jakožto hlavního hrdinu. Už na začátku mladý důstojník ohnivě (a trochu hystericky) naléhá na krále, aby se při obraně země opřel o lid. Sám král je vykreslen jako skeptická a apatická figura, spolehájící se zákulisní diplomacii a dynastické svazky, svatému lidu nedůvěřující. Prostě představitel degenerované feudální třídy. Hlavní hrdinové však pocházejí z lidu (i když zde ne přímo z proletářského prostředí, jak by tomu asi bylo v 50.letech). Je to vlastně třídně (a samozřejmě v tomto případě potažmo i národně a rasově) uvědomělý film. Jinak velice zručně natočený a divácky vděčný. Jako film o sobě je na 4*, když odhlédnu od stránky propagandistické. Ironickou tečkou dějin je, že ten uhájený německý Kolberg je nyní polským Kołobrzegem. (30.07.2010)

Nejenom po propagandistické ale i po technické stránce zvládlo režisérské duo Harlan - Liebeneiner film KOLBERG na jedničku. Příběh není nijak složitý : obrana města v beznadějné situaci proti drtivé přesile a dejme tomu dvě nebo tři dějové linie hlavních hrdinů. Cílem bylo ukázat, že neochvějnou vůli ve vítězství (tasení šavle jenom při pouhé zmínce o kapitulaci) a ochotou přinášet bez mrknutí oka ty nejvyšší oběti (obětovaní svého statku a veškerého majetku, smrt jediného syna) pro svůj národ lze dosáhnout vítězství i v sebevíc nepříznivé situaci. KOLBERG měl být injekcí do žil německému národu, který čelil v letech 1944 a 1945 totální katastrofě. Na příkaz Goebbelse byly s filmu vystříhány scény zobrazující utrpení německých civilistů. I tady se však částečně ukazuje nepochopení mentality Rusů, které ve filmu zastupuji Francouzi. Vítězství totiž Němcům zajistí neochota Francouzů pokračovat pro vysoké ztráty v boji. Pravě tohle ale byla věc, na kterou Rusové zvysoka kašlali. (19.02.2010)

Vzhledem k tomu, že to byl 4. barevných film plavé Kristiny Söderbaum za války, což byla polovina tehdejší barevné produkce, lze o ní hovořit s jistotou jako o královně Agfacoloru. Její rezavá konkurentka Marika Rökk natočila, podobně jako Hans Albers, jen po dvou barevných filmech. A co nám z toho vyplývá? V první řadě to, že je to primárně něco extra a v druhé pak příjemné překvapení, že je to skutečně příjemný divácký blockbuster. (15.05.2009)

Goebbelsova ( a vlastne celého umeleckého nacistického Nemecka ) labutia pieseň, do ktorej sa vkladali posledné a najväčšie nádeje na propagandistické objatie ríšskeho občana. Na rozpočte sa nešetrilo ( ak by sa brala do úvahy inflácia, film by určite zaujal popredné miesta medzi najdrahšími snímkami v histórii ) a hlavne v masových a bojových scénach je to vidno. Ide však iba o dosť ukecané dielo, ktoré chcelo okrem propagandy zaujať aj zábavnou formou a priniesť publiku niečo v štýle ODVIATE VETROM. Nevyšlo to ani z jednej, ani z druhej strany. (14.12.2017)

Poslední výprsk nacistické kinematografie, která vlastně neobsahuje téměř žádnou propagandu, ale díky době ve které vyšel, tak propagandistický je. Davové scény jsou skutečně napěchované komparzem a věřím tomu že Goebbels nechal uvolnit několik těch tisíc vojáků z fronty, aby dotvořili patřičný dav. Další celkem příjemný fakt je ten, že je to jeden z prvních kolorizovaných filmů. Pokud ovšem nerozumíte němčině, tak ruce pryč. (03.03.2013)