Obsahy(1)
Strýc Pepin, traktorista Honza či doktor Jandera – ale především nepřehlédnutelná osobnost českého filmu a divadla. Premiéra dokumentárního portrétu k 75. narozeninám herce Jaromíra Hanzlíka... Jaromír Hanzlík je bez přehánění a bez jakýchkoli klišé naprosto nepřehlédnutelná postava na domácí divadelní i filmové scéně. V mládí byl představitelem rozdychtěných, ale i veselých a doslova roztomilých kluků, líbil se mladým holkám a starší dámy ho sledovaly se shovívavým a vědoucím úsměvem. Byl to univerzální i zcela originální herec, jehož rejstřík byl neuvěřitelný. Od zmateně dospívajícího, křehkého a dojemného kluka v Romanci pro křídlovku, až po téměř mrazivého hrdinu z Kachyňova Kočáru do Vídně. Hanzlíkovy divadelní role pak byly skutečně legendární. Car Fjodor, Cyrano, Hamlet, Raskolnikov, ale i půvabný Čapkův Loupežník. Role filmové se střídaly v dlouhém sledu a v bezpočtu postav všech charakterů a povah. A role televizní – to by byl ještě delší výčet postav, jakož i seznam v té době zkušenějších a věhlasných kolegů, vedle kterých Hanzlík hrál a byl jim srovnatelným partnerem. Hanzlíkovo charisma je nezpochybnitelné... Portrét, který nabízíme, není jen dalším z řady „Neobyčejných životů“. Hanzlíkův život byl skutečně neobyčejný už třeba tím, že uprostřed absolutního vrcholu slávy a dosažení všeho, co si jen herec může přát, Jaromír Hanzlík náhle odchází ze scény. Na vině byla pravděpodobně nekonečná únava, možná i jakási blíže nespecifikovaná deziluze ze společenské situace, ze soukromého života, únava z cesty, na které zdánlivě dosáhl cíle, přesto se z něho nedokázal radovat... Léta s Jaromírem Hanzlíkem rozhodně nepatří mezi dokumenty, kde se suše střídají archivy s „mluvícími hlavami“. Režisér Viktor Polesný je Hanzlíkův mnohaletý kamarád a partner v profesi. Hlavního protagonistu zpětně provádí jeho dosavadním životem a zkouší otevřít některé zavřené stránky jeho života. Film rovněž reflektuje dobu, ve které Jaromír Hanzlík žil a hrál, a také ukazuje období odmlky a možná i váhavý návrat nejen domů, ale třeba i na některou z divadelních scén nebo před kameru. Jaromír Hanzlík byl a určitě stále je výsostný herec, spojený s význačnou kulturní, divadelní a filmovou érou, ke které má stále co říci. S režisérem vede rovnocenný dialog – kamarádský, profesionální a jeho výpovědní hodnota je zcela nadčasová. Nadaných herců je u nás nemalé množství. Ale tak všestranný talent a schopnost být uvěřitelný ve všech podobách a časech, si rozhodně zaslouží bližší pohled v podobě celovečerního dokumentu. (Česká televize)
(viac)Recenzie (15)
Na Polesného dokument som narazil náhodou, keď som v zúfalstve nad ponukou televíznych kanálov prepínal jeden po druhom. Životopisné dokumenty nijako zvlášť nevyhľadávam, ale pokiaľ sú vydarené aspoň tak, ako tento práve dopozeraný, som spokojný. Jaromír Hanzlík je takmer mojim rovesníkom, takže som jeho kariéru sledoval v priamom prenose, samozrejme okrem tej divadelnej. Prekvapilo ma v koľkých filmoch a TV inscenáciách hral, takže ma následne neprekvapilo, že to v správnej chvíli zapichol. S dokumentom som spokojný a nehodnotím ho, lebo dokumenty nehodnotím. ()
Utěšené dílo, utěšený lidský život, vynikající herec překypující dychtivé životnosti zblízka. Ať hrál, co hrál, vždy vynikal. Chvála bohu máme tento dokument o nevšedním člověku. A jistotu, že dnes žije nedaleko Prahy. Pocit kotvy a jistoty, na kterém se režie Viktora Polesného podílí více, než by bylo lze na první pohled připustit. Snad se můžeme i těšit na Hanzlíkovy nové role a příležitosti. Vždy potěší. ()
Klasická ČT stopáž 52 minut by tomuto dokumentu slušela více. Za tu současnou delší částečně můžou i dlouhé pasáže za sebe nastřihaných filmů, které nám mají ukázat co nejvíce Hanzlíkových hereckých poloh - ale tohoto showreelu netřeba, Hanzlíka všichni dobře známe. Respektive pochopil jsem to u té části s divadlem (i tak to bylo dlouhé), ale ke konci, kdy jsou za sebe nastříhány Hanzlíkovy výkony z televizních filmů nebo inscenací po roce 1990, to působí dosti úmorně a spíše by se hodila nějaká katarze nebo útok na emoce. To by ale tento dokument musel mít trochu umělečtější ambici. Největší devizou tohoto filmu je sám Hanzlík - se svým darem řeči zkrátka umí pracovat na divadle, ve filmu, ale i v rámci vyprávění o sobě samém. Rutinér Polesný nic jiného nepřidává - fotky za sebe nastřihá jako němé obrazy, kamera tak maximálně sešvenkne z horní části fotografie dolů, font všech textů je samozřejmě ten nejhnusnější, tedy ten co AVID nabízí. Režisér zkrátka nijak zvlášť neřeší, že televizní dokument v roce 2023 by ideálně neměl vypadat a působit jako dokument z devadesátek. Bohužel je mu i jedno, zda zrovna točí dokument či hraný film, neboť tímto neoslnivým vizuálem vypráví například i své dobovky Past či Monstrum. Prostě AVID a průměrný kameraman vítězí, protože proč se ve svých pětasedmdesáti snažit o něco víc, když jsou s tim v ČT v pohodě i takhle. ()
Už dlouho mě nějaký dokument tak nepřikoval k obrazovce jako tento. Hanzlík skutečně velmi poutavým způsobem vypráví o svém životě, vše je proložena nádhernými ukázkami z divadelní i filmové tvorby a samozřejmě slovo dostanou i hosté. Dokument je potvrzením, jaká škoda, že se Hanzlík po revoluci v podstatě zcela vypařil a divadlu se už vůbec nevěnoval. Film totiž jen potvrzuje, o jak výjimečnou osobnost se jedná. Hudba: Ondřej Soukup + W. A. Mozart ()
Skvělý dokument věnovaný vynikajícímu českému herci Jaromíru Hanzlíkovi k jeho významnému životnímu jubileu. Tento medailon je velmi dobře zpracovaný a je to z mého pohledu takové důstojné ohlédnutí za skvělou filmovou a divadelní kariérou p. Hanzlíka. Když se člověk podívá, co všechno Jaromír Hanzlík natočil v televizi, ve filmu a kolik divadelních rolí (nutno podotknout že hlavních) ztvárnil, tak to opravdu musí i nezaujatý divák hluboce smeknout. Kromě divadelních a filmových ukázek jsou zde i postřehy jeho přátel, kolegů i členů rodiny a jsou zde zmapovány nejen stěžejní okamžiky jeho herecké kariéry, ale i momenty z naší historie, které se pochopitelně významně zapsaly i do kulturní branže - viz např. zkoušení Hamleta. Rád sleduji tyto životopisné dokumentární filmy a musím říct, že tento je opravdu velmi kvalitně zpracovaný a je to více než důstojné směrem k tak skvělému herci, kterým Jaromír Hanzlík bezesporu je. Navíc to nejen v mládí byl ohromný sympaťák a i stále i v pokročilejším věku je to velmi noblesní a kultivovaný člověk s jiskrou v oku. Alespoň tak na mě v tomto dokumentu působil. Přeji Jaromíru Hanzlíkovi k významnému životnímu jubileu všechno nejlepší, hlavně pevné zdraví, štěstí, spokojenost, dobrou životní pohodu a ještě mnoho spokojeně prožitých let. ()
Reklama