Ako prichádzajú sny

Hodně pochmurný příběh, který je povedený. Od začátku dobrý děj, který občas kolísá, ale to je jediné. Perfektní herecký výkon Robina Williamse a nádherná vizuální stránka. Obrazová tvorba je perfektní a vše ve snu vypadá opravdu překrásně. Zpracování pekla má své a je také bez chyby. Divím se hodnocení, poněvadž takové filmy se nevidí každý den.. 8/10 = 85% (04.08.2012)

Vskutku zvláštní film s dechberoucí vizuální stránkou. Děj se točí kolem osobní tragédie lékaře v podání skvělého Robina Williamse, který po těžké autonehodě upadne do stavu mezi sněním a bděním. Vytváří si svůj vlastní, snový svět. Film prolínají dvě dějové linie, které však dohromady působí trhaně. Digitální triky jsou výborné a herecké výkony a soundtrack také, jediné co mi vadilo, byla ta "nekontinuita" celého příběhu. Na jedné straně je neotřelý příběh, ta epická osobní tragédie zasazená do fantaskního světa snů která celý příběh drží pohromadě, na straně druhé je ten zvláštní přístup k dané látce který ne každému sedne. What Dreams May Come je v záplavě dnešních počinů co se filmového děje týče vskutku vítanou změnou. (24.08.2014)

Ještě teď mě bolí zuby. Kytičky, dětičky, barvičky, létající lidé, neskutečně přeslazený klavír ... Pokud má takhle vypadat nebe, pak si to asi půjdu hodit. Samotný nápad měl obrovský potenciál, to by se ho ovšem nemohlo chopit nějaké sentimentální, uslzené hovádko, které nakonec vykouzlilo dvouhodinovou přehlídku cukrové vaty. Ještě včera jsem se divil, jak se mohlo stát, že jsem o tomhle filmu nikdy neslyšel. Teď už to chápu. (17.08.2009)

Po vizuální stránce patří rozhodně What Dreams May Come k tomu nejlepšímu co existuje a ani po dějové stránce to není o moc horší. Příjemný film, který si tak trochu hraje s myšlenkou, jak správně žít svůj život, aby jste si na konci vašich dnů mohli říct, že to všechno co jste v životě prožili, mělo tak býti. (24.04.2017)

Proč jste tenhle film přede mnou neschovali? Já byla připravená na kdeco, ale na takovou emoční smršť tedy ne. Považuji se za celkem otrlého diváka. Filmy, o kterých se říká, že jsou to ždímačky slz, nechávají mé oči v suchu. Ale tohle se prostě nedalo vydržet. Ať už proto, jak skvěle je to zahrané, a nebo proto, jaké otázky a sem tam i odpovědi se mi nořily v hlavě. Člověk někdy musí ztratit, aby získal. A je krásné, když opravdu získá. Někdy ale pouze ztrácí, a už není, co by získal. Někdy by si člověk strašně moc přál happy end a nenechal zemřít naději. Asi se neříká nadarmo, že naděje umírá poslední, a já si jednou, pokud se toho dožiju a budu vrásčitá stařena, která se bude ohlížet zpátky na svůj život, znovu pustím tenhle film. A pak teprve si odpovím na otázky, kterým se dnes raději s cynickým nadhledem vysmívám. A ještě něco. Tyhle obrázky budu mít hodně dlouho v hlavě. To je po vizuální stránce jeden z těch filmů, co velmi úzce zapadají do mého fantazijního světa. (17.06.2013)