Réžia:
Celine SongScenár:
Celine SongKamera:
Shabier KirchnerHrajú:
Greta Lee, Yoo Teo, John Magaro, Isaac Powell, Jojo T. Gibbs, Kristen Sieh, Nathan Clarkson, Emily Cass McDonnell, Keelia Clarkson, Seung-ah Moon, Jane Kim (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Čo by bolo keby? V kórejčine existuje slovo In-Yun, ktoré znamená ,,spojení osudom‘‘. Keď sa dvaja ľudia stretnú, znamená to, že ich osudy boli prepletené aj v ďalších životoch. Citlivá moderná romanca rozpráva príbeh spisovateľky Nory, a jej dvoch lások – tej detskej – Hae-Sunga, a tej dospelej – Arthura, odohrávajúci sa naprieč kontinentmi a desaťročiami. Noru a Hae-Sunga delia desaťtisíce kilometrov, spája ich však výnimočne hlboké puto. Po viac než dvoch dekádach odlúčenia sa stretávajú v New Yorku, kde Nora žije so svojim americkým manželom Arthurom. Nečakané stretnutie s osudovým mužom núti Noru pýtať sa zásadnú otázku – Čo by bolo, keby? Dojemnosť filmu nespočíva ani tak v stratenej láske, ako v aspektoch potenciálnych paralelných životov. (Filmtopia)
(viac)Videá (6)
Recenzie (143)
// Někdo by možná řekl chladná a odměřená, já říkám pomalá, soustředěná a nečekaně seriózní. Přesto se mi údajně nejlepší romantika roku pod kůži nezavrtala, byť je to po režijní stránce precizní a formálně tomu nelze moc co vytknout, loňské laškování o několik dekád starší Emmy Thompson člověka vtáhlo víc, mělo silnější sdělení, a ještě přitom stihlo náramně pobavit. V minulém životě bych byl možná nadšenější, v tomhle jen 6/10. ()
I'll be right back. Mladá Korejka v New Yorku, dětská láska na Skype a doma židovský literát (autor knihy 'Boner') bez špetky humoru. I intelektuálové potřebují něco na srdíčko. Inteligentní romantická tvorba, neptejte se (mě), co to přesně znamená, pojednává o lásce obvykle jedním ze dvou depresivních modů: Když se nepoddáte citu, je to chyba. Když se mu poddáte, je to chyba také. Jen ty nejlepší zvládnou vyjádřit celou pravdu, o které taktně pomlčím. Tento film přes mnohé klady, mezi něž patří především vizuální styl a herecké výkony, mezi ty nejlepší nepatří a z jeho uvědomělosti se mi dělalo mdlo. ()
Woody Allen kedysi predstavil divákovi Manhattan tak, že sme mali pocit, že sa ním prechádzame. Sofia Coppola to spravila s Tokiom a Richard Linklater s Viedňou, Parížom a Gréckom. Past Lives od Celine Song nemá ani zďaleka možnosť rovnať sa vyššie spomenutým snímkom. A dôvod je pomerne jednoduchý. Celé to pôsobí neodžito. Dobrá myšlienka, ku koncu dokonca aj nejaká tá emócia, ale v konečnom dôsledku je to príliš čisté. Príliš uhladené. Príliš opatrné. Príliš technické. Necítim tam emóciu. Necítim tam ľahkosť. Cítiť tam náznaky niečoho. Niektoré scény sú dokonca herecky vyspelé. Má to aj pár vizuálnych nápadov, ale je to niekde na pol cesty. Aspoň pre mňa. Nemohol som sa zbaviť pocitu, že to natočil niekto, kto práve vyšiel zo školy a počas štúdia nemal veľmi čas na žiadny vzťah. A takýto pocit by vzťahový film asi nemal zanechávať. Takže za mňa priemer ku ktorému sa už asi nevrátim. ()
He is not Korean American, he is more like...Korean Korean. Za mě nejlepší film letošního ročníku, ale neřikam, že je to fakt pecka, co musí sednout každýmu. Je to taková zvláštní subtilní poloromance o nenaplněnym vztahu, porozumění a souznění. A to dokonce všemi směry v tomhle zvláštnim trojúhelníku. Kromě dobrýho tématu divák navíc dostane áčkovou produkci, výpravu a hudbu. Což je u šikmookejch filmů na KVIFF v podstatě pravidlem, i když se jedná o debut. Asi se korejská FAMU zaměřuje víc na řemeslo (než třeba aktivismus). #in-yun #kviff57 (90%) ()
Lyrický příběh o nenaplněné lásce, o kterém slýchám z každé strany a proto jsem měla velká očekávání. Je to natočené hezky, má to své kouzlo a je to taková typická konverzačka, která jde do hloubky. Začátek mě velmi bavil a čekala jsem, co se bude dít dál. Konec je velmi dojemný a nečekaně jemně srdcervoucí. Velmi tomu dodávají herecké výkony, hlavně Grety Lee. Ale nevím, něco mi tam chybělo, nějaká ta jiskra, rychlejší tempo, prostě něco. ()
Reklama