Minulé životy

(7/2023) / Esteticky veľmi pekný film s jednoduchým príbehom, ktorý je postavený na emóciách. Tie nie sú až na záver moc silné obrazovo a herecky ale tak skôr v náznakoch, ale je jasné, že to v hlavných postavách riadne vrie. Presne taký štýl ako mám rád. Fakt príjemný filmový zážitok. Skôr pocitovo, bez nejakej objektívnej výčitky nehodnotím na plný počet. (8/10) (31.01.2024)

Tenhle film jsem vidět nechtěla, nic moc jsem nečekala, ale zbyl na mě v tom letním večeru, a bylo to buď film, nebo nic. Dala jsem mu šanci, filmu o tom, kolik životů se rodí osudovost, a jak nenaplňující může být její naplnění, a jak naplňující může být učit se to nenaplnění unést. *** Film o zkušenosti lásky, která má tisíce a miliony podob, a my musíme spolu projít všemi, abychom rozuměli, abychom byli opravdu propojení hlubokým "injonem". Láskou prožitou v odevzdání i láskou prožitou v odloučení, láskou prožitou v setkání mezi větví a ptákem, na kterou jedinkrát v životě kratičce usedl, mezi dvěma cestujícími ve stejném vagónu, kteří se ani neseznámí, mezi dvěma silně si nakloněnými, jejichž životy k sobě nepasují tak, jak možná čekali - a i k takové osudovosti, vzniká-li právě mezi určitými dvěma, směřujeme osm tisíc různě prožitých životů a nezbývá, ač se nenaplní naše představy o blízkosti, než se stejnou pokorou, pevností, silou a důvěrou, s vnitřním klidem a v posledku i hlubokou radostí přijmout  a milovat ne tu podobu, jakou jsme si vysnili, ale jaká se nám nabízí. *** Tenhle vnitřně pevný, silný a klidný film, v němž smutek a bolest jsou jen jiné cesty k porozumění, lásce a přijetí, a tedy i životnímu humoru a laskavosti, mi byl ve skutečnosti souzený :) A budu ho chtít znovu vidět a sdílet i s O. a R. a taky J. a Lí. (Sama v Aeru, v předpremiéře.) *~ (14.07.2023)

Umělý konstrukt scénáristky a režisérky v jedné osobě z tohoto filmového příběhu čiší více, než je zdrávo, přestože je vyvolán autobiografickými vzpomínkami a zřejmě i dobrým chtěním – ostatně, jde o starou bolest většiny filmů, u kterých je jejich režisér zároveň podepsán i pod scénářem. Těžko říci, zda je to způsobeno stávkou hollywoodských scénáristů nebo zbytnělým scénáristickým egem jihokorejské režisérky, avšak smutnou pravdou zůstává, že kromě slušné kamery a obsese číslem 12, tento zkratkovitý, přesto však rozvleklý snímek nenabízí nic, co by ho dokázalo vymanit z veskrze běžného průměru. Ani jedna z postav, žijících po celá léta v jakémsi ekonomickém vakuu, nedokáže diváka nijak zaujmout a (spojler) Jeho větám o tom, jak se Jí podařilo v USA prorazit, se nechce věřit, jelikož jediným Jejím úspěchem z filmu vyplývajícím je získání „Green card“ poté, co se coby korejská imigrantka vdá za amerického židovského spisovatele. A tak ona idea tavícího kotle, toho pověstného melting potu v New Yorku, je ve filmu dokonale naplněna. Možná proto má tento film vesměs příznivé kritiky – pozoruhodné ovšem je, že navzdory tomu, jak na letošním Sundance festivalu, tak i na Berlinale, vyšel naprázdno. (10.09.2023)

Něžné, nenásilné, (ne)romantické. Debut režisérky Song se vskutku povedl, neždímá z nás emoce, netlačí, jenom pomalu posouvá hlavní postavu Noru po moři života. Suveréně, klidně, bez zaškobrtnutí a s elegancí. Žádný patos, radost se dívat a nechat se unášet spolu s ní. Film Minulé životy zároveň připomínají Ztraceno v překladu a trilogii Před úsvitem/Před soumrakem/Před půlnocí. A zároveň je všechny překonává. (30.12.2023)

Synonymum pobytu v pedanticky naklizeném, klinicky čistém bytě, kde se člověk nikdy nezačne cítit doma. Film, u kterého přesně víte, kam vás chce emočně dostat a jeho strategie od hudby přes záběrování je tak průzračná a hladká, že jsem na jeho hru nedokázal přistoupit. Problém je i ten, že to dramaticky nejvýživnější si Celine Song nechává na poslední třetinu, ty předchozí dvě jsou taková úhledná overtura. Jenže ten nepravděpodobný love triangle Minulé životy spíš tak sladce ilustrují, než aby dokázaly jít skutečně na dřeň. Jo, newyorská romance s korejským twistem chutná hezky. Chápu hype, ale ten film vyvane příliš rychle už v tomhle životě. O těch dalších ani nemluvě. Podobně laděný Návrat do Soulu mě oslovil víc... (03.07.2023)