Réžia:
Jean EustacheScenár:
Jean EustacheKamera:
Pierre LhommeHrajú:
Bernadette Lafont, Jean-Pierre Léaud, Françoise Lebrun, Isabelle Weingarten, Jacques Renard, André Téchiné, Jean Eustache, Jean Douchet, Geneviève Mnich (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Hlavní hrdina příběhu, intelektuál Alexandre, je bez práce a bez peněz, životem jsou pro něj filozofické debaty s přáteli a stárnoucí milenka Marie, která o něj pečuje s mateřskou láskou. V kavárně se pak Alexandre seznámí s mladou dívkou Veronikou, která se stane jeho druhou milenkou. Všichni tři prožívají problematický vztah plný vášně a žárlivosti, do příběhu mezitím vstupují také další postavy a Alexandre je postaven před řešení složitého dilematu...
Režisér Jean Eustache, který dosud realizoval jen dokumentární nebo krátké filmy, dal ve svém celovečerním debutu MAMINKA A DĚVKA průchod svému názoru na život a dění kolem sebe. Svou osobnost ostatně ve vlastním scénáři vtělil do hlavního hrdiny Alexandra, kterého působivě zahrál Jean-Pierre Léaud. V dalších rolích zazářily Bernadette Lafont a začínající Françoise Lebrun. Celý film se přes svou značnou délku (téměř tři a půl hodiny) odehrává na minimálním prostoru a prakticky nemá žádný děj, akcentuje spíše řešení vztahů za pomoci více či méně duchaplných dialogů. Kritici film přivítali jako jeden z posledních významných počinů francouzské nové vlny, zatímco diváky příliš nezaujal. V roce 1973 byl uveden na festivalech v Berlíně a Cannes a z obou přehlídek si přivezl významná ocenění. Nejen díky vysoké minutáži, ale také kvůli volnomyšlenkářskému stylu vracejícímu se k událostem roku 1968, byl málokde ve světě uveden v klasické distribuci, dodnes bývá uváděn spíše na filmových přehlídkách a projekcích pro odborníky.
(argenson)
Videá (1)
Recenzie (32)
Alexandre prokecal většinu té dlouhé stopáže, jeho "moudra" však nudná nebyla, poslouchat ho bylo zábavné, občas byl i hodně vtipný. O jeho povaze, názorech, hodnotách, pohledu na svět se divák z jeho monologů dozví dostatek, méně pad nahlédne do nitra obou žen. Veronika se nejvíc odkryje až v poslední půlhodině, Marie, která mi byla z té trojice nejsympatičtější, toho o sobě moc nesdělila a její postava a dřívější život zůstávají tak trochu obestřeny tajemstvím. ()
Esenciální "francouzská žvanírna", která se ale na rozdíl od většiny svých následovníků a epigonů (včetně Wese Andersona) nejen že nebere tak smrtelně vážně, ale navíc se neváhá vydat do vod odzbrojující bezprostřednosti a přízemnosti. Díky tomu mamutí film o křehkém tématu milostných vztahů může být současně romantický a jízlivý i tragický a rozpustilý. ()
Trochu jsem mel z pusteni filmu obavy, ktere se vsak ukazaly jako liche. Nechapu, jak nekdo muze tvrdit, ze film nema dej. Proste tape stejne jako zivot Alexandra a i kdyz se na prvni moment muze zdat prazdny, mne to prislo zabavne a i pres velkorysou stopaz film utece. Ne, ze bych se mel s hlavnim hrdinou ztotoznit, ale mnohe dialogy jsou zajimave a jeho postava je celkem sympaticka. Na svou dobu odvazny snimek, doba, ktera se zda tak daleko... ()
Jo, vsichni s takovou lehkosti kourili, pili whisky...a pritom mleli a mleli a mysleli si, ze jsou chytri jak radio,ale byli chytri jak radiator, zrovna tak jako my ve sve dobe.Fajn se mi to poslouchalo a ten trik s zabou byl taky stylovy, tez jsme verili vsemu co nam kdo nakukal. Rozseknout to driv a dala bych petku. ()
Léaudovy šplechty se mi líbily, alespoň povětšině, každopádně dalekovo víc než "hlášky" z českch komunistických veseloher. Ostatně mám k němu i "soudružský vztah", natáčel jsem si ho, když u Seiny cvičil jeden ze svých, už bych řekl, typických, výstupů. "Máma a děvka" to ano, i když dost podmíněně; ale co ostatní? Gilberta přece nebyla jen vzduch. Nejobtížnější určení ale představuje sám Alexandre. Čím byl on mezi mámou a děvkou? Synem, milencem nebo jen mužem a nebo jen hercem? Přesto bych místo Léaudovy "talking head" viděl občas rád i třeba interiéry Café Les Deux Magots nebo Café de Flore. To by mi rozehřálo srdce podobně jako sám Léaud. Ostatně, pokud jezdíte pořád jen vpravo, není se třeba starat o levý blinkr. Co je napravo? Písničky, které má Alexandre rád nade vše. Příkladem budiž kouzelný "clip" s Fréhel zpívající "La chanson des fortifs'". A navíc, jak říká asLoeReed *****: "Na Jean-Pierra Léauda bych se vydržel dívat i 500 minut." (To je ovšem třeba brát trochu s despektem, a na Veroniku se to nevztahuje vůbec.) ()
Galéria (18)
Zaujímavosti (6)
- Jean Eustache napísal rolu Alexandra špeciálne pre Jeana-Pierra Leauda. (Bilkiz)
- Tento film je založený na skutočnom vzťahu medzi režisérom Jeanom Eustacheom a herečkou Francoise Lebrun (hrá Veroniku). Postava podľa nej sa vo filme volá Gilberte a hrá ju Isabelle Weingarten. (Bilkiz)
- Jean Eustache bol neústupný v tom, aby herci postupovali podľa scenára bez toho, aby zmenili čo i len jedno slovo. Z tohto dôvodu strávil Jean-Pierre Léaud pred začiatkom natáčania tri mesiace učením sa naspamäť jeho dialógov. (Bilkiz)
Reklama