Hrob světlušek

Jeden z najlepších filmov štúdia Ghibli, ktorý má jedinú chybu - že ho nenatočil sensei Mijazaki. Silný príbeh z druhej svetovej vojny o utrpení a hrôze, ťažkom živote v chudobe a všadeprítomnej smrti rozprávaný očami detí je fantastickým zážitkom, ktorý prekoná zastaralú animáciu aj všetko ostatné, aby vám pripomenul, aká hrôza sa skrýva v skutočnej realite. 95% (05.10.2013)

Nikdy bych neřekl, že film, který mi do mrtě vysuší slzné kanálky a způsobí mi solidní depku na další tři hodiny po jeho skončení, bude animák. A přece, Hrob světlušek se solidně zahnízdil v mé TOP 10 a drží primát "nejdojemnější film, jaký jsem kdy shlédl". Přestože je tenhle příběh dvou sourozenců snažících se protlouct životem ve válkou zdevastovaném Japonsku slzopudný až běda, nemluvil bych v tomto případě o nějakém citovém vydírání, tomto neduhu západní kinematografie. Isao Takahata si s tímto problémem poradil netradičním způsobem, takže místo kýčovitých záběrů se dočkáme místy až minimalistického vyjadřování, které však dokáže docílit intenzivnějšího dojmu z filmu. V závěru už tedy film hodně tlačí na pilu a slabší povahy možná ani neuvidí přes uslzené oči jeden z nejúžasnějších konců jednoho z nejúžasnějších filmů. (25.05.2006)

Bez znalosti obsahu, je dopad tohoto filmu a celková beznaděj z něho sálající snad ještě silnější, než pro někoho kdo si o tom alespoň něco přečetl ... Z předchozích zkušeností s japonskými "anime" filmy je mi jasné, že dokážou vyvolat spoustu emocí, ale tohle jsem nečekal. Hodně silný zážitek. Sečteno, podtrženo, 5* po zásluze (07.10.2006)

Už dávno som pochopila, že Ázia je duchovne na úplne inej vlnovej dĺžke než Amerika. Tak dejovo jednoduchý a paradoxne hodnotný film, že som nemohla uveriť vlastným očiam. Citové vydieranie, veľa emócií? Hrôzy druhej svetovej vojny sú samy o sebe tak silné, že Takahata nebol vôbec nútený vydierať diváka nešťastným osudom dvoch súrodencov, ten sa totiž - ak nie je beznádejný cynik - v závere rozplače aj sám . To, čo sa dialo, je symbolicky premietnuté v jednej obyčajnej rodine, zbytočne platiacej za priam smiešne dôvody politických velikánov, ktoré sa pri sledovaní takého utrpenia ani inak nedajú nazvať. Takahata ma milo prekvapil a záver je duchovne nádherný. (29.07.2010)

Než zhlédnete tenhle snímek doporučoval bych předem nějaké to anime vidět, aby si člověk zvykl na styl kresby nebo na to, že pro Japonce "kreslený" neznamená automaticky "dětský". Byla by totiž velká škoda připravit se o zážitek, který film nabízí. Přestože je to film o dětech, určitě není pro děti. Nezvedá varovný prst, nemoralizuje a v žádném případě citově nevydírá. Není o válce a utrpení dětí, je o dětech ve válce a světě viděném skrze jejich oči, lásku Seita k malé Setsuko. A v tom je možná ta jeho obrovská síla a působivost. Jeden z mých nejemotivnějších filmových zážitků. (09.09.2005)