Angustia

Velmi dlouho jsem přemýšlel, co si o tomto filmu vlastně myslet. Naprosto famózní začátek nesoucí se v duchu originálního nápadu, navíc značně odpudivého, jdoucí ruku v ruce s psychologickým terorem své matky je bohužel na vahách spokojenosti převážen značně průměrnou druhou polovinou, kde vyvolané napětí opadá. Nakonec jsem se rozhodl pro vyšší hodnocení, především kvůli originalitě, skloubení totožného příběhu na plátně i ve skutečnosti a alespoň trochu vyvedenému zakončení. 70% (20.11.2012)

Asi nikdy nebudem fanúšikom zrovna takého výrazového herectva, aké reprezentuje Zelda Rubinstein. V prípade sľubne vyzerajúcej španielskej Angustie tak musím konštatovať, že zaujímavý slasherový námet sa tu postupne stratil v záplave uškriekanosti a teatrálnosti v podaní Zeldy a jej zdatne sekundujúcich hereckých kolegov. (30.04.2018)

Vynikající a přitom téměř neznámá španělské hororová pecka z konce osmdesátých let. Překvapila mě hlavně naprosto prvotřídní technická stránka - klidně bych věřil, že je to jenom pár let starý film. Ale i dějově je to dost zajímavá věc. Jako kdybyste smíchali Dèmoni od Lamberta Bavy se slasherovým kultem Maniac. Přičemž má film i zajímavý cinefilský meta aspekt - rozehrány jsou dva příběhy, přičemž ten první se odehrává uvnitř druhého (běží v kině, kde se odehrává druhý děj) a vzájemně spolu souzní a ovlivňují se. Pro mne nejpříjemnější starší hororový objev letošního roku a vřele doporučuju. (14.12.2012)

Chcete vidět opravdu "originální" horor? Tak si zapněte Angustia!!! Doteď jsem nenarazil na nápad zpracování "filmu ve filmu" a ač to zní neuvěřitelně, je to tak. První polovina příběhu je doslova hypnotická a řekl bych, že i ne moc příjemná na koukání. Počkat, co hypnotická?!? Vždyť se jedná přímo o hypnózu diváka! Stejně jako ta manipulující matka hypnotizuje svého chorého syna, tak film nebezpečně působí i na diváky v kině. Mám ale na mysli kino v tomto filmu! Vzájemná paralela s oběma příběhy se pak začíná hrozivě přibližovat navzájem. Angustia musí být hlavně hodně zvláštní zážitek v kině. Teď mám ale na mysli skutečné kino. Že vám to hlava nebere? To se nedá takhle odvyprávět, jednoduše se to musí spatřit. (22.05.2015)

Děsivá Zelda Rubinsteinová z Poltergeista a její vyšinutý synek. Kromě hlemýžďů a holubů milují oba oči, oči, jež společně sbírají. Báječné psycho o synovi, kterého ovládá matka (nelze nevzpomenout Psycho), se chvílemi mění v halucinogenní podívanou, kdy kromě filmu ve filmu je do děje zatahován i samotný divák. Nedivil bych se, kdyby se v kině někomu z těch spirál zatočila hlava. Očička jsou pěkně vyřezávána, vydloubávána, omývána a vystavována. Výborná kamera, hudba i věrohodné herecké výkony. ,,Neboj se mě, nejsem skutečný, jsem jen tvoje halucinace.".......fik! (16.08.2013)