Lev pouště

První z 6 válečných filmů v roce 1981. Na film o muslimském odboji jsem se moc netěšil, jak kvůli délce, tak kvůli námětu. Takže jsem překvapený, že to nebylo tak zlý. Pěkná výprava, hudba, davové scény a pár špičkově natočených válečných akcí, zejména série oboustranných přechcávek vedoucí k destrukci tanků je úžasná! Herecky taky bez výhrad - Reed zaťatý záporák se špetkou respektu k nepříteli, Quinn charismatická klidná síla no a Steiger na malém prostoru jako Duce pěkný hnusák. Ani jsem se příliš nenudil, jen to bylo příšerně černobílé a nebylo komu fandit. Na jedné straně italští fašisti, kteří využívají veškeré svinstvo - koncentráky, plyn, tanky proti koním, ostnatý drát, popravy civilistů, ničení úrody i vody. A na druhé straně vždy čestní, spravedliví muslimové, kteří jen bojují za svobodu s neochvějnou vírou v Alláha a jak ve finále Mukhtar mrazivě předpovídá - vstanou noví a noví bojovníci. Ano jsem rasista, ale s tím co dělají muslimové za svinstva v podstatě celou svoji historii a hlavně posledních pár dekád jim prostě fandit ve filmu nedokážu. Takže technicky pěkný válečný film, který mě nechal absolutně chladným a 3*. (07.03.2024)

Je dobré, že existují takovéhle filmy. Připomenou nám zapomenuté stránky historie, kdy parta beduínů na koních dokázala trápit dvacet let fašizující se militantní Italy, kteří snili o nové slávě Říma. Nedělám si iluze, že kdyby to nepomáhalo aktivitám Britů v Africe, nikdy by si toho filmaři nevšimli. To už je ale tak, dějiny píší vítězové. V každém případě Libye nebyla země bez obyvatel vhodná k obsazení rozpínající se Itálií, i toto dobrodružství vede k pochopení historie severní Afriky jako celku. 80% (04.08.2017)

Ač ze své podstaty pacifistka (byť nezapálená a neaktivní:), mám válečné filmy ráda. Patří k nim i tento starší snímek s hvězdným trojlístkem mých "topek": Anthony Quinn, Rod Steiger a Maurice Jarre. Všudypřítomný spalující sluneční žár libyjské pouště cítím ještě dnes, po čase stráveném v této africké zemi, byť převážně v klimatizované Tripolis. Přesvědčivé filmové zobrazení vlasteneckého odporu a statečného boje libyjských Arabů a Berberů proti italskému kolonialismu, má tak pro mne ještě další osobní, lidský rozměr. I v roce 1929 musela italská invaze čelit tuhému odporu beduínských povstalců v čele s Omarem Mukhtarem, kteří, přestože utrpěli těžké ztráty a měli k dispozici jen primitivní zbraně, pokračovali v nerovném boji. Italové dosáhli vítězství jen pomocí lsti, podvodu, porušování válečného práva a lidských práv (zabíjení válečných zajatců,věznění v koncentračních táborech, včetně pokusů o vyhladovění obyvatel), za použití tanků a letadel. Odkaz Omara Mukhtara, jehož poslední roky jsou ve filmu zachyceny, bývá zneužíván mnoha libyjskými politickými hnutími, včetně Muammara Kaddáfiho, který byl nejdéle vládnoucím diktátorem na světě. Doporučuji zhlédnout tento nepříliž známý, ale po všech stránkách velmi dobře natočený film zde: https://www.youtube.com/watch?v=T5NsRk3epKw (18.10.2014)

Málo známa vojnová dráma z prostredia taliansko-líbyjskej vojny, či skôr okupácie Líbye fašistami. Vojnové scény pôsobia veľkolepo, množstvo pojazdnej a muničnej techniky dokazuje, že išlo o veľmi drahý špás. Škoda, že sa to aj herecky neiskrí viac ako len dvoma megahercami (prítomný Steiger v roli Duceho je dostáva minimum priestoru). Veľmi dobrá kamera, výprava a kostýmy bohaté. Jednak som sa však sympatiami trochu strácal, a to napriek tomu, že Taliani boli fašistickými agresormi. Asi to bude totálne odlišnými kultúrami, a tiež niekoľkými nelogickými vojnovými taktikami beduínov. (22.02.2016)

Tenhle skvělý film má na ČSFD jen 51 hodnocení? Je to snad proto, že ukazuje Italy jako naprosto neschopné válečníky a to i přes jejich obrovskou technickou převahu? Mimochodem jako válečníci neschopní opravdu byli, svým spojencům v Ose nadělali víc nepořádku než užitku. A nakonec jako i v první válce, se přiklonili na tu správnou stranu. Film je opravdu na očekávání povedený a překonává většinu ostatních v tomto žánru. Trochu mi připomíná film Ghandí. (07.10.2015)