Albín menom Nói

Islandský film. To je samo o sobě žánrové zařazení... Film ponurý, depresivní, melancholický, tichý, vylidněný, statický, pomalu plynoucí...tolik determinace prostředím. Zároveň ale film silný vnitřně, svým vnitřním pnutím, hlavní postavou - symbolický albín, který ale není zcela bez pigmentu, někdo, kdo se úplně odlišuje, myslí, jedná a vypadá jinak... Albín je ale od slova albus - bílý, což je barva ústřední a vícevýznamová - barva sněhu, přeneseně smrti, ale i čistoty, klidu... Albín Noi je zřejmě umělecká fikce (podívejte se na DVD na bonusové materiály, původně to měla být komiksová postavička...), symbolická postava, která má ale pro neislandského diváka váhu reality. Takhle vypadá život na Islandu. Co když ale ne? Třeba je to jen podobenství o se systémem nekompatibilním člověku mající univerzální platnost pro jakékoliv lidské společenství... Každopádně je to ale silný a hluboký film... (14.08.2008)

Nelítostná, mrazivá, islandská krajina. Každodenní rutina a stereotyp. Albín jménem Noi žije svým, obyčejným, zapomenutým životem kdesi v zapadlé vísce, kde mrzne snad po celý rok. Nemá před sebou skoro nic, žádné vyhlídky, žádnou naději na lepší život. Nemá nikoho, jen trošku divnou babičku a ještě divnějšího otce, opravdu žádná sláva. Možná to změní nová dívka na obzoru, která by jeho životu dala nový směr. Ale to se ještě uvidí, v téhle nehostinné krajině, nemá nikdo nic jisté. To zcela nepochybně. (06.08.2015)

Další výlovek z mé nepřehledné sbírky DVDček. Tenhle můj jediný islandský film si plánuju pustit od mé návštěvy Islandu, takže už dva a půl roku. No a dneska konečně byla nálada. Kdysi dávno v kině mě Nói docela oslovil a měl jsem v hlavě zafixováno, že je to hluboký, krásný a poetický film. Mno... nějakou tu existenciální hloubku opravdu má (je to trochu takový islandský Kaurismäki) a hezký i poetický je celkem taky (díky melancholickému geniu loci zasněženého a ospalého islandského zapadákova), jen ten jeho příběh mě už nebere tolik jako dřív. Pro outsidery mám sice trochu slabost, ale nekomunikativní a povýšenecký olysalý albín si mé sympatie příliš nezískal, nesoucítil jsem s ním a nebyl mi blízký. Takže ty moje "pouhé" tři jsou hlavně za obsah filmu, jeho forma je ovšem určitě aspoň na čtyři. (10.02.2015)

Pomalu ubíhající drama s několika úsměvnými momenty o ousiderovi, kterému jsem svým způsobem i rozuměl. Noi je mladý člověk bez ambicí, který vlastně nemá celý den do čeho píchnout (co taky pořádně dělat v takové díře), snažící se žít si v klidu svůj malý život (a nebýt jeho vzdorovité a přespříliš pohodlné povahy, možná by se mu to i bez větších potíží dařilo). Jenže lidé v jeho okolí mu to nepřejí a nakonec ani příroda ne. Bylo by zajímavé sledovat po oné tragické události jeho další kroky, jenže to by tvůrci nesměli přijít s usektnutým a nic neřešícím koncem. Ten trochu sráží jinak dobrý zážitek z filmu na slabší 4*. (31.01.2012)

Tak toto je niečo presne pre mňa, dokonca mi ani nevadila tá poetika života, práve naopak. Chladné, studené ako ten ľad, ktorý bol všade okolo. Niet divu, že Nói sníval o tej pláži s palmami. Boli tu nádherne vykreslené postavičky, ktoré sa aj napriek ťaživosti celého toho prostredia občas dokázali postarať aj o svojský humor, ktorý bol v tej celkovej ponurej a mrazivej atmosfére ako balzam na dušu. Dobre to spolu ladilo. Slušný nadpriemer. 80/100 (01.03.2019)