Ztracena v bílém šumu

Velká škoda, že španělská produkce nevěnovala seriálu takovou péči, jenž by odpovídala popularitě knihy. Průměrnost tady trčí ze všech stran, jak režie, kamera, tak herci s vyjímkou snaživé Milena Smith aka Miren. Thrillerová nálada či mysterióznost tu je velmi nízká, flashbacky , odkazující se na traumatizovanou minulost Miren na to nestačí. Aspoň v rámci časových odstupů je to zajímavé např. kdy se řeší, jestli to je zmizelá dcera. I samotná postava Miren je povedená, jen stahuje více pozornosti, než by měla, kdy se pak drama manželů ztracené dívky v podstatě odsouvá na druhou kolej a policie tu občas prolítne, aby se neřeklo. Cesta do finále je zbytečně klikatá a finální vyústění nemá takový dopad, jak by mělo mít. (03.02.2023)

španělská polokriminálka, která může velmi dobře fungovat v knížce (kterou sem nečetl), ale ve své seriálové podobě se jí to až tolik nedaří i když potenciál tu je velmi slušný. Největším mínusem je to, že dobrá polovina stopáže se zaměřuje na postavu novinářky a aniž bych to chtěl nijak zlehčovat, její linka s traumatem není zrovna dvakrát zajímavá a hlavně je šablonovitá až běda. Ve chvíli kdy se seriál od téhle linky odkloní a zaměří se na unesenou dívku, nebo její rodiče, je to hned o poznání "veselejší". Je celkem velká šance, že by Ztracené v bílém šumu v téhle formě mnohem víc slušel celovečerní film a divák by absolutně o nic nepřišel...60% (03.02.2023)

Pátrání po holčičce, zmizelé během slavností v Malaze a potažmo po jejím únosci, je zpracováno poměrně poutavě a nenudí. Přesto mám pocit, že to mohlo být lepší, co se týče scénáře - více přímočaré, více intenzivní. Možná smrštění obsahu do tří, čtyř dílů by tomu dalo větší koule. I tak ale velice solidní seriál - na Netflixu určitě jeden z těch lepších. 65 %. (07.03.2023)

Trilerová detektívna novinka zo Španielska potešila, určite nesklamala, ale na tie najlepšie kúsky z tohto regiónu nemá. Na to chýba uhrančivejšia atmosféra aj lepšie budované napätie a možno aj silnejšia previazanosť dejových línií a odbočiek. I keď je zrejmé, čo tým všetkým chceli tvorcovia povedať. Prečo sa ale dramaturg nezamyslel nad výraznými logickými kotrmelcami, respektíve nad chovaním niektorých postáv, je nepochopiteľné a seriál ako celok to zráža nižšie, než si látka zaslúži. Ku cti ale tvorcom slúži, že to nenaťahovali a klasickej seriálovej vaty je tu minimum. (21.03.2023)

Obsahuje drobné SPOILERY. Podívám-li se na tento počin pohledem uvěřitelnosti některých dílčích aspektů, měla bych menší či větší výhrady. Např. samotné rozuzlení a odhalený motiv zmizení Amayi bych brala (zoufalí lidé dělají zoufalé věci, některé touhy jsou zřejmě opravdu mocné a převáží vše ostatní), ale vážně by ta holčička nekřičela, když s ní únosce utíkal a míjel milovaného tatínka? Tatínek by dceru nezaznamenal? Manžel, evidentně pln pochybností ohledně provedeného činu, by nepřesvědčil svou manželku hned v zárodku (a nebo klidně později), že tohle opravdu není dobrý nápad? Policie by byla skutečně až takto bezzubá, neviděla či nezjistila by si důležité věci ležící jí přímo před nosem a musela čekat dlouhé roky, než jim případ vyřeší jedna houževnatá novinářka? A nechala by policie novinářce až tolik prostoru (na kterém mohly pak více vyniknout pochybení bezpečnostního sboru)? Nevím, možná se zbytečně šťourám v detailech. Protože ve skutečnosti mám i přes tyto vytčené body ze Ztracené v bílém šumu pozitivní dojmy. Předlohu jsem nečetla, takže netuším, jak se se seriálem "potkává". Nicméně série na mě zapůsobila samotným hlavním motivem (na koho by také nezapůsobilo zmizení malého dítěte, že), ponurou a napínavou atmosférou. Myslím, že se (mimo jiné jistě díky skvělým hereckým výkonům) výborně podařilo zobrazit zoufalství rodičů, v pozdější fázi seriálu i pocity únosců, povedená byla za mě práce s různými časovými rovinami. Někteří tu kritizují, že se zbytečně řešily běsy hlavní hrdinky. Mně to naopak do příběhu sedělo, postava novinářky tím byla zajímavější, měla své kouzlo. Líbilo se mi, jak se tragédie Miren odhalovala postupně, přidávalo to celému příběhu na záhadnosti a napětí. U Miren mě bavil i její, celým příběhem se prolínající, vztah se starším kolegou a zároveň učitelem v podání Josého Coronada. Měli mezi sebou zvláštní chemii, spousta toho zůstala nevyřčeného, takže mohl divák uvažovat a trochu tápat, jak to spolu mají. A třeba si přát, aby se to rozvinulo více a pak si zase říkat, že je nakonec naprosto v pořádku, že to zůstalo jen u té jedné možná ne tak úplně přátelské pusy někde uprostřed děje. Možná i díky tady těm postranním linkám, občasnému odvedení pozornosti k jinému motivu, nepůsobilo celé mnohaleté (a dlouho marné) pátrání policie a novinářky tak úmorně a táhle. Takže i když jsem si v průběhu říkala, že zhuštění třeba do čtyř, pěti dílů by prospělo, neměla jsem zároveň problém sledovat Miren a spol. v dílech šesti a nenudit se u toho. Ztracena v bílém šumu je pro mě potvrzením toho, že na španělskou tvorbu se určitě vyplatí zaměřit, zvláště asi, pokud jde o napínavé, atmosférické, emotivní záležitosti, kterým Španělé dokážou dodat zase trochu jiný rozměr, jinak je prodat - naposledy jsem takto byla velmi nadšena ze španělské Vlasti, Ztracena v bílém šumu mě sice nedostala tolik, ale určitě stojí za zhlédnutí. 75 %. (11.03.2023)