Schôdzka so smrťou

Prvá polovica je reklamou cestovnej kancelárie na viaceré letné destinácie a tá druhá už právoplatnou detektívkou. Pretože až v polovici stopáže dochádza k "vytúženej" vražde. Prečo na predstavenie postáv a ich vzťahov nestačí 20 minút mi film neodpovedal, navyše ak sú aj tie vzťahy načrtnuté viac menej iba pre potreby žánru, čiže tak, aby sme pochopili vždy vďaka jednej scéne, že motív mal každý. Ustinov ide na autpilota a poznám hard core fanúšika všetkých kníh a filmov, ktorý ho ako Poirota absolútne odmieta. Mne osobne neprekáža. Záverečná poznámka ohľadom ľudí, ktorí prišli k slobode a musia sa s ňou naučiť žiť možno metaforicky patrila konkrétnemu blízkovýchodnému konfliktu, ale ruku do ohňa by som za to nedal, v kvalitnejšom spracovaní by vyznela dôveryhodnejšie. Samozrejme poteší hviezdne obsadenie, záver je zase viac logickou dedukciou, ako nevyvráteiteľným dôkazom. (07.09.2017)

Ze tří plnohodnotných filmů o Poirotovi s Ustinovem v hlavní roli je Schůzka se smrtí nejhorší. I tak je naštěstí pořád velmi dobře koukatelná. Opět mám (nyní velké) výhrady k hudbě, zde byla zdaleka nejslabší co jsem v Poirotovi kdy slyšel a dokonce působila nepříjemně rušivě. Hudba má k atmosféře přispívat a v tomto případě přidat na dramatičnosti a ne atmosféru bořit. Nicméně jako rozloučení s Ustinovem je to po třech vesměs nešťastných tv filmech víc než dobré. 70% je akorát. (05.02.2013)

Knihu jsem sice nečetl, ale podle filmu soudím, že patří k těm Agathiným slabším. Překombinovaný a přitom nudný děj, fádní zápletka, a naprosto nezajímavé a nerealistické postavy v čele se dvěma tak příšernými ženskými, že mi z nich naskakovaly pupínky ("maminka" a "poslankyně"). Kdyby Christie byla chlap, budu si myslet, že je misogyn. Moc nechápu, proč tvůrci po téhle předloze hrábli. A radši bych mého oblíbeného Ustinovova Poirota viděl v něčem záživnějším. Ale na druhou stranu film je zajímavý svými izraelskými lokacemi a i přes moje výhrady je to prostě stará dobrá klasická detektivka, jaké mám tolik rád. Takže dávám třetí za žánr, exteriéry a Ustinova. (24.07.2016)

Emily Boynton, nevlastní matka tří dětí, vydírá rodinného právníka, Jeffersona Copea, po němž chce, aby zrušil poslední vůli jejího manžela, v níž děti osvobozuje z matčina vlivu. Emily bere děti na prázdniny do Evropy a navštěvuje i Jeruzalém. Zde se Hercule Poirot setkává s Dr. Kingovou, která se zamiluje do Raymonda Boytona, což Emily není zrovna po chuti. Celou skupinu sleduje i Cope a lady Westholmová. Děti odhalují pokus matky zničit otcovu poslední vůli. Emily je zanedlouho nalezena otrávená a Poirot se vrhá do vyšetřování. (20.09.2010)

K poirotovským filmům se vrátil Anthony Shaffer, scénárista Hitchcockovy Zběsilosti nebo Slídila s Michaelem Cainem a Laurencem Olivierem. Podílel se na scénářích všech filmových Poirotů od Vraždy v Orient Expresu. Pak vznikly ty tři televizní filmy, násilně převedené do současnosti, ale tady se Hercule vrací v parádě odpovídající právě filmům jako je Smrt na Nilu nebo Zlo pod sluncem. Osobně se mi nejvíce líbil sir John Gielgud, který v tomto filmu dělal Poirotovi "watsona". Následující rok ovšem po Ustinovovi, který držel poirotovské žezlo celých deset let, přichází jistý herec, který si v tom jednom špatném televizním filmu zahál inspektora Jappa... (30.12.2006)