Stíhači, na start!

Standardní příběh letců z první světové války. 1) Jako odchovanec Bigglese od velbloudích stíhaček Williama Earl Johnse sleduji všechny filmy k tématu ne kvůli soubojům, které mě nudí, ani kvůli letadlům, která mi nic neříkají, ale kvůli atmosféře a lidsky pojatým postavám, jsou-li jaké. Aces High těmto kritériím dost odpovídá. 2) Film popisuje jevy nepřímo. Pod chlastem, návštěvami bordelu a zdánlivé netečnosti k okolí zřetelně vystupuje psychické napětí, ve kterém letci žijí. Anglická poker face typická pro vynikajícího 33letého Malcolma McDowella (velitel Gresham) jen umocňuje tento dojem. Rovněž 35letý Simon Ward (Crawford, který odmítá létat) je přímo ztělesněním takového hereckého projevu. 3) Pěkný 23letý Peter Firth (nováček Croft) pak je třešinka na servírovaném maskulinním dortu. 4) Nemohu se nezmínit o naprosto nevhodné volbě Miroslava Masopusta jako dabéra Malcolma McDowella, jehož hlas se k Angličanově tváři ani hereckému výrazu vůbec nehodí a působí neuvěřitelně rušivě a nepříjemně. (29.09.2016)

Vzdor tomu, že herectví Malcolma McDowella mi není ani trochu blízké, a jeho postava tak všechny scény, a vlastně i celý příběh, vychyluje do psychologicky mnohem problematičtější roviny, než jakou pravděpodobně zamýšlel režisér, musím ocenit zdařilou sugesci (nikoliv bezešvé) kamarádské pospolitosti na základně. Toto zákulisí – doteky zdánlivého pokoje propojené s hlubokými psychologickými vhledy – mě zajímaly i oslovily podstatně více než válečné akce. Ostatně podobně jako v Nebeských jezdcích, v nichž jsou ovšem všechny události a scény mnohem celistvěji spjaty a přátelství se připomíná soustavně právě tak jako rizika a vratkost míru. Jako v starším českém filmu jsem si i zde snadno našel své „hrdiny“: dojala mě lidskost „strýčka“ Sinclaira i nesmělost nováčka, který se důvěřivě zabydluje v jámě lvové. Intermezzo s lehkými dívkami nebylo dostatečně sentimentální, aby se s celkem organicky spojilo. Spíše se otevírala příležitost uvést některé z hrdinů do kostela, protože tíha, kterou nesli, nebyla pro ně samotné k unesení… Žel tento podnět režisérovi unikl. Jak mohla taková neděle nebeského jezdce vy-znít, jsem se pokusil vyjádřit tady: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/album/the-sundays-of-sky-rider (22.03.2024)

Byla tu úžasná doba, kdy filmaři neměli možnost používat digitální triky a museli tak všechny ty veterány poshánět a poslat do vzduchu. V tom je tenhle film unikátní. Příběh sám už mi zase tolik poutavý nepřišel. Že bylo anglické velení často zkostnatělé je známá věc a tady byli tvůrci z mého pohledu ještě shovívaví. A nic nového nebyl ani fakt, že se spousta mladíků hlásila nadšeně do armády, kde přišli nejen o iluze, ale často i o život. Tahle válečná klišé tu nijak neotřele nepůsobí. Nicméně vedle hodně povedených leteckých střetů se povedl i casting na čele s typicky britsky chladným McDowellem, takže i přes občasné dlouhé chvíle hodnotím jako lepší nadprůměr. 70% (08.09.2015)

I když byl film natočen v roce 1976, jde o vcelku věrnou predelavku divadelní hry Konec cesty z roku 1929, jen místo pěchoty jsou tu letci. A to je problém - realismus novatorsky a šokující v roce 1929 je už o skoro sto let dál predvidatelny a nevzrusivy a divák si může jen odskrtavat jednotlivé položky. Tedy zkušený divák. Jenže právě pro toho nezkuseneho má vždy cenu ten příběh vyprávět. (03.07.2016)

Silné protiválečné poselství z První světové, zhuštěné do sedmi dní v životě nováčka poručíka Crofta, který přichází k vysněné letce s dětským nadšením a naivitou. Jak vypadá život s vědomím, že každý den může být tím posledním ... Za války mívá Smrt vždycky široký záběr, a není podstatné, že elita armády - stíhači létají vysoko nad špínou zákopů. Velice realistické - a lidské. (12.05.2009)