Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Hned ze začátku bych měl říci, že natáčet pokračování původní "Nemocnice" byl samozřejmě komerční kalkul a vlastně velká hloupost. Když jsem se navíc dozvěděl, že tvůrcem bude Bočan, začal obavy. Po zhlédnutí mohu s klidným srdcem říct - není to zas tak zlé. Skutečně nechápu, jak to může někdo srovnávat s původními díly. To jste si opravdu mysleli, že mohlo vzniknout něco, jako tehdy? To je utopie. Bočan mě překvapil docela živou vizuálností a celkovou režií která byla na standartní úrovni. Scénář má zajímavé postavy a slušné příběhy, ale je zoufale nedotáhntý. Z toho potom vychází naprázdno i pár zajímavých situací. Herci docela ujdou a hudba není špatná. Scénář by to chtělo krapet chytřejší, méně konfliktů a více prostoru starším postavám. Jenže radí se strašně jednuduše a tady s tvůrci soucítím.Po dvaceti letech už "Nemocnice" nebude nikdy jako dřív, ale takhle se na ni nekoukejte. Je to nový svět a pokud se od toho odprostíte tak jistou kvalitu dneška tam najdete. Chce to srovnávat s tím, co je dnes, ne tím co bylo. (17.10.2005)

Toto bylo pro mě obrovské zklamání, které trpělo propastným kvalitatním srovnáním s původním seriálem, který navzdory komunistickému balastu, ční nad tímto dílem ve všech směrech, zemména scénářem, režií a hereckým projevem. Navzdory tomu, že řada herců navazovala na své úspěšné role a mohla z toho těžit, nemohli se očividně s předepsaným vývojem svých postav ztotožnit a často to vypadalo, že jde o pouhé karikování předešlého seriálu. Seriál byl po komerční stránce velmi úspěšný (sledovaný), protože opravdu plnil roli zábavného týdeníku, o kterém se v pondělí ráno nevěřícně diskutovalo a musím říct, že to byl jediný světlý bod celého projektu - čtení zábavných recenzí o Elišce Balzerové, která vrhá toužebné pohledy na sousedovic dítě, pan Abrahám jako balvan, prapodivná dcera Eliška (nebo jak), která částečně šílí nad sebou nebo svým nepřítomným otcem a ti všichni, jak se kolem sebe plácají a nejsou s to, vytvořit kloudný dialog. Byla to zábava, ale jako výsledek dramatického seriálu dost smutné vysvědčení. (01.09.2006)

Z nostalgie 1 *. Je mi líto, ale nemůžu jinak. Připadalo mi, že herci - a zejména ta stará garda - si se svými rolemi nevěděli rady. Ten pocit jsem měla jak u Josefa Abrháma, tak u Elišky Balzerové i Ivy Janžurové. Prostě pokud není dobrý scénář, který by měl alespoň jakous takous logičnost ve vývoji postav, tak není kde brát. A vznikne pak paskvil jako je tento. (28.11.2005)

Dlouho dlouho jsem si říkal, že Nemocnice po dvaceti letech je skutečně tak blbá. Pak mi to ale přišlo podezřelé... Co když se pletu? No ano, ty náhlé zvraty, nesmyslné výroky, ještě nesmyslnější postavy a roztahaná zápletka... Ovšem! Přátelé, to je pokus o Twin Peaks po česku... Pak ovšem přišel díl poslední a smutné zjištění – nikoli, je to opravdu tak dementní. Hotový hřbitov herců. Nulový scénář, nulová psychologie postav, nulová režie, herecké výkony z kategorie nočních můr. Márnice plná vychladlých legend. A tenhle funus bude zřejmě ještě pokračovat. Inu, dejme lidu, co si jeho vkus žádá. Škoda, že českému diváku nevadí si k pondělnímu kafíčku zakousnout takový dramaturgický výkal... (28.01.2004)

Chudák Jaroslav Dietl, musí sa v hrobe obracať. Čo má toto spoločné s pôvodnou nemocnicou?! Je známe, že Jaroslav Dietl nechal zomrieť dr.Štrosmajera práve preto aby už nikto od neho nežiadal ďalšie diely Nemocnice, keďže už tých 7 dielov z roku 1981 písal s nevôľou. Takže sa čudujem Magdalene Dietlovej ako vlastníčke autorských práv po svojom manželovi, že toto po tých dlhých rokoch pripustila. Hynek Bočan dokázal, že prostredie zdravotníctva mu nie je blízke, a preto by mal ostať pri seriáloch typu "Druhý dech" , "O zvířatech a lidech" a pod. (21.12.2008)