Pocahontas

Čekal jsem od této klasiky mnohem víc. Nejvíc mě znepokojila naivita, jakou jinak vážný konflikt dvou odlišných civilizací oplýval. Že láska zvítězí nad vším, i lidskou chamtivostí a bojechtivostí? Ano, v pohádkách určitě, ale ani v nich by to nemělo být ve stylu, že se jedna z důležitých postav zamyslí a pak řekne „fajn, tak teda bojovat nebudeme, síla vonných květů a smutné oříškové oči hlavní hrdinky mi bohatě stačily ke změně názoru“. Stejně, jako jsem nechápal, proč hrdinka dokáže mluvit plynně anglicky a ke konci se to samé týkalo i náčelníka, jenž promlouval i k nepřátelské straně angličanů. Nešlo snad o izolovaný kmen, který by si měl striktně držet to své a neoplývat superschopnostmi naučit se jakoukoliv řeč do pár vteřin? Vyobrazení už tak narušeného tématu postrádalo navíc mnoho důležitých emocí a o záchraně ve formě alespoň dobrého humoru se taky nedá mluvit. Komediální dvojice mývala a kolibříka působila jako pěst na oko, navíc extrémně dětinsky. Byla tu vyloženě jen jako snaha o odlehčení a zaujetí mladšího diváka, ale na průběh děje neměla takřka žádný vliv, akorát zbytečně kazila i to minimum, co snímek mohl nabídnout. Z toho dobrého určitě nezapomenu na scénu setkání Johna a Pocahontas, výtečně vyobrazená scéna, která mě dokázala správně strhnout. (A kvůli otravné zvířecí dvojici brzy i vytrhnout.) Nicméně jsem tentokrát dost zklamán, podle mě jde o slabší Disneyovku, která zdaleka nepředvedla to, co mohlo kontroverzní téma kolonizace slibovat. (01.05.2020)

Que que Notura. Listen with your heart. První film, který jsem viděla v kině (nepočítáme-li Toma a Jerryho). A to z kabiny promítače! Kdo by si to potom nezamiloval (doteď piju kafe z hrnku s ní). Měla jsem Pocahontas na audio kazetě a pouštěla si ho tak asi každý den před spaním. Nejhezčí písničky. Ženská hrdinka od Disneyho, která je nezávislá a nečeká jen na zadku na svého prince. Učí všechny lásce a běhá po lese se zvířaty a jí zeleninu. Krásný pohled na indiánské respektování přírody, která je tu po našem boku, kterou nevlastníme. Odmítne jednoho z nejvíc sexy Disney mužů Kocouma, aby mohla být s modrookým Johnem Smithem. Okay, tak jistě chápeme, že modré oči a hlas Mela Gibsona je fair enough a víc než svaly. A taky mi dal největší radu do života hláškou: I've gotten out of worse scrapes than this. Can't think of anything right now, but... Druhý díl mi zlomil srdce a zničil všechny představy o lásce. Díky bohu, že jsem jej viděla až jako dospělá. Ale to už je jiný příběh. (02.02.2014)

Pamatám sa, že vždy keď to náhodou otec doniesol z požičovne tak som spravil len - Ble, fuj, kto má také blbosti pozerať a šiel som preč. Keď som to však videl neskôr vo veku 21 rokov, veľmi ma to nadchlo, očarilo a úplne dostalo. Neskutočne vydarená hudba patrí k tomu najlepšiemu čo som kedy vo filmoch vôbec počul (porazilo to na Oscaroch Statočné srdce a to už o niečom hovorí). Pekná animácia, dobrá myšlienka a príbeh pre celú rodinu s humorom, ktorý je jemný a milý (žiadne trápnosti). Jeden z najkrajších zážitkov, čo som kedy zažil pri animovanom filme. (07.09.2011)

Nevím, jestli je vhodné vyčítat dětské pohádkové disneyovce tu ohromnou míru zjednodušení a naivní idealizace historických událostí, ale tak prostě nemají natáčet animáky inspirované skutečností (nebo se na ně nemám dívat, když rozhodně nepatřím do cílové skupiny :-)). Technicky klasicky brilantní, mnoho scén nesmírně působivých (z velké části díky nádherné hudbě a písničkám), ale celkově u mne snaha o dospělejší romantický přístup ztroskotala, kromě výše zmíněného i pro neustálé otravné blbnutí "komických" zvířátek. (30.01.2013)

Pocahontas je krásny príbeh v krásnej prírode, je priam snový. Nanešťastie má krátky a jednoduchý dej a hlavne je dosť naivný. Počas rokov minulých ma však sprevádzala ústredná pieseň Colours of the wind, najviac som si ju obľúbil v slovenskom vydaní od Soňi Norisovej a v inom od Vanessy Anne Hudgens, zamiloval som si ju, je ako z mojej duše. Veľmi mi to pripomenulo filmy Apocalypto, no najmä Avatar, je to akoby jeho kreslený predchodza z pozemskej reality. Taktiež však tento film nie je historicky, či inak presný a je dosť fantasy. Ako rozprávka je celkom pekný, má krásnu animáciu, no od filmu, ktorý vznikol v 90. rokoch, čiže desiatky rokov od prepracovaných rozprávkových predchodcov Walta Disneyho som čakal viac, taktiež podobnosť s Levím kráľom je viditeľná. (20.10.2012)