Možno príde aj kúzelník

Tyhle estrády patřily za komára k vrcholu televizní zábavy, ale dnes už jsou považovány za pokleslý způsob humoru. Stačí se kouknout o Silvestru na nějakou novodobou verzi a uvidíte, jak moc je to už dnes přežité. Plně to hoví mé teorii, že humor se generaci od generace mění a co bylo směšné tehdy, není již směšné dnes (vyjma géniů - Charlie Chaplin, Vlasta Burian aj. - ale génius je vždycky nadčasový). Estrádní křepčení v Kouzelníkovi bylo samo o sobě dost pokleslé už tehdy, mnohdy připomínalo neblaze proslulý Ein Kessel Buntes, ale z nedostatku skutečně kvalitní zábavy to tehdá byla jako největší pecka. A možná taky proto, že se tam občas objevil skutečně nadaný komik (třeba Jiří Wimmer). Anebo proto, že jsme národ buranů a pořád máme radost, že do vsi zavítal cirkus, kde se budou šašci kopat do zadku. Čas trhnul oponou a není jistě pouhá náhoda, že Kaiser s Lábusem se už po roce 89 jako komici neuchytili a Jiří Korn začal provozovat ta nepojmenovatelná zvěrstva, aby se uživil. (04.08.2011)

Vrchol televizní zábavy osmdesátých let. Řada neopakovatelných scének se zlidovělými hláškami. Nejlepší je duo Wimmer-Černoch a scénky Kaisera s Lábusem, z nichž nejvíc jsem si oblíbil "Zkoušení z dějepisu". "Jak se jmenovala strana, která měla čtyřicet let neomezenou moc?" "Malá strana." "No to bys koukala, jak to byla velká strana..." (46.) (28.09.2006)

Scénky jako: Těžký týden referenta Kubrta, Zkouška z dějepisu v roce 2012, Klíště, parodie na Boney M a hlavně Těžký život tělocvikáře Jaška patří k tomu nejvtipnějšímu co jsem kdy viděl, ale ani ostatní protagonisté pořadu se nenechali jen tak lehce zastínit dvojicí Kaiser, Lábus. Je jasné že vytvářet takový to humor, do nekonečna nejde a tak některé díly postrádají tu pravou dávku toho českého humoru. A hlavně pořad poznamenala účast socialistických hudebních interpretů. (02.03.2009)

Jeden z mála zábavných pořadů totalitní televize, který snese nejpřísnější měřítko. Scénky Lábuse, Kaisera a Korna kompaktně zcelili večer. Dílům prospěla ucelená parta včetně režiséra a téměř rodinné natáčení v divadle v Táboře. Tehdy byl ještě na zábavu čas, takže scénky byly propracované s pointou a nevulgárním humorem. Jediné, co jsem nemusel, byl povinný balet československé televize... (05.12.2005)

Samotné scénky Kaisera, Lábuse a Korna byly většinou výborné, parodii na písničku "A ty se ptáš co já" a "Hodina dějepisu v roce 2000" mi přijdou přímo nadčasové. Ovšem zlatým hřebem pořadu pro mě osobně zůstanou výstupy Jiřího Wimmra s Karlem Čenrochem. Ať se nebožák Černoch učil na housle, maďarsky, jezdit na lyžích, hrát na dudy, či cokoli jiného, pokaždé mně dostával ten "sadismus" učitele Wimmra. Prodchnutí písničkami mě až tak netrápilo, Televarieté člověka už tak nějak vycvičilo... (08.03.2009)