Million Dollar Hotel

Připadá mi, že se Wenders pokusil natočit hollywoodský trhák. Tomu by odpovídalo i obsazení Milli Jovovich a Mela Gibsona do hlavnějších rolí. Zase je to o hledání sebe sama, jen je to naroubované na outsidery naší společnosti. Chlěl tím říci, že i retardovaní mají své city a sny. Nebo ukazuje celou společnost jako větší, či menší zkrachovance? Nebo nám chce říci, že celý svět je jeden velký blázinec a že my všichni jsme menší, či větší blázni, kteří na něčem ulétávají. Že všechno je bláznivé, protože neznáme správný směr. Takže jediným východiskem je smrt, či se nás snaží jen přesvědčit, abychom si to mysleli? (27.05.2009)

Ve Wendersově „miliónovém hotelu“ se asi nikdo nezabydlí snadno. Je to zcela jiný svět než ten vzdušný berlínský, v němž se všechny sny, myšlenky a pocity slévají v jedné osvobozující polyfonii doléhající k sluchu andělských posluchačů. Je to svět klaustrofóbní – a každá vyslovená i myšlená věta k jeho uzavřenosti přispívá. Interiér, který místnosti skládají, připomíná podobnou zaprášenou knihovnu jako antikvariát, do něhož chodí Eliška, a jeho obyvatelé mohou nejednomu čtenáři připadat jako nerozřezané knihy. Pomalu se rozvíjející příběh stále vzdaluje potřeba zorientovat se ve všech těch gestech, pohybech a umanutostech, v celé té několikanásobné „hře na…“. Každý dojem z proniknutí povzbuzuje k dalším pokusům dešifrovat celou tu hieroglyfickou kompozici, byť se tím drama stále důsledněji znečitelňuje, a podobně působí i všechna vykročení z hotelových dveří: to světlo za nimi neodkrývá o nic víc než všechny ty masky. – Než jsem se rozdýchal, měl jsem dojem, že je film jen skicou nějakého budoucího díla – srovnatelně zásadního pro Spojené státy americké jako Nebe nad Berlínem pro Evropu. Že je to soubor poznámek, plno náčrtků a zkusmých ohledání. Zvláště mi nevyhovovala hudba – coververze Reedovy písně Satellite of Love srozumitelně vyjádřila, komu měla být svěřena. Také bych osobně přivítal jiné obsazení, jakkoliv jsem si postupně na ústředního hrdina i na netypického vyšetřovatele zvykl a svým způsobem si je oba oblíbil. (19.02.2024)

Dal bych odpad! Ale Peter Stormare,takze jedna hvezdicka,ne protoze tam jenom je,ale taky zaujme. Tak tenhle film me fakt rozcilil.Nevadi mi Bono,U2,Mel,Milla(jo,Jeremy Davies, ten je hroznej,ale v jinech filmech ho mam rad).Proc vsak musi byt nektery experimenty tak nudny,trapny... .Vsem, kterym se to libilo, se omlouvam. (22.02.2007)

Další úžasný film Wima Wenderse a já jsem opravdu potěšena, že se mi taky jednou líbí něco, co většinu nechává chladnou. Absurdní příběh s podivnými postavami daleko za hranicí normality mi hodně připomínal Hotel Splendide, policejní detektiv v podáni Mela Gibsona zase postavy Davida Lynche. Z počátku zcela absurdní příběh zasazený do detektivního rámu se odvíjí jakoby odnikud nikam, ale vnitřní logika vyplave na povrch na samotném konci. Pro mne zcela bezkonkurenčních 100% a připomínám úžasnou postavu pátého a veřejnosti neznámého člena skupiny Beatles, stvárněnou Peterem Stormarem. (06.06.2008)

Někoho Million Dollar Hotel do sebe vtáhne, někoho nikoliv. Psychedelická, místy až surrealistická ukázka přesného vedení z režisérské židle, bezchybného herectví (překvapivě i u Milly Jovovich) a v neposlední řadě příkladné práce s kamerou. Doplnění o písně z repertoáru U2 už je jen třešničkou. První obrovská příležitost pro Jeremy Daviese nedopadla vůbec špatně, škoda že se na film trošičku zapomíná. Teď Jeremy musel opětovně dokazovat svůj um ve Ztracených. Pro Million Dollar Hotel je škoda, že tomuhle stylu vyhovuje vkus jen u zlomku diváků, v opačném případě by jistojistě šlo o klasiku. (02.07.2010)