Ztracený obzor

Inu jo, každý má jiné požadavky na ráj. Co je pro jednoho rájem, může být pro druhého peklem. Taková intelektuálnější varianta příběhů typu "Lost Kingdom" . Jen namísto Oparu či země vládkyně Ayeshi je zde vzorový parabudhistický klášter a namísto hory pokladů zlata a klenotů a plnokrevné domorodé princezny nádavkem se zde dočkáme hory duchovních pokladů a intelektuálně založené zbloudilé čínské princezny. V první části je to pěkný dobrodružný příběh jak z Indiany Jonese (úprk před vraždící soldateskou, únos letadla, ztroskotání v pustinách Himaláje),který se následně láme do psychologického dramatu, ale na přitažlivosti tím tento film vůbec netratí. Pro mne osobně je okouzlující ta výtvarná stránka, práce se světlem, malebná tlupa horských nomádů zajišťující dočerpání paliva, ten nádherný a futuristicky pojatý klášter. A úžasný závěr, ten výraz, který se objeví na tváři zuboženého Conwaye, když uzří mezi sněžnou bouří hnanými vířícími vločkami záblesk svého ztraceného ráje. (31.10.2010)

Tak na jednu stranu to má skutečně přestřelenou délku a zbytečně dlouhé a doslovné scény, jenže na druhou stranu v tom všem Capra dokáže vytvořit určitou poutavost a atmosféru, takže si to naštěstí drželo moji pozornost a zvědavost ohledně toho, kam se to posune dál. Navíc je to taky naprosto skvěle natočené a docela dobře zahrané, jenže i tak jsem z toho většinu času měl jenom průměrné dojmy. Těch jsem se ale naštěstí částečně zbavil, když mi došlo, jak hodně chytře do pozadí skryl Capra hrozbu blížící se druhé světové války. Přece jenom, film z roku 1937 vyprávějící o bájném místě, kde je vše dokonalé, všichni lidé se mezi sebou mají skutečně rádi a vzájemně si neubližují... už jen z toho obsahu to plyne, ta touha utéct z kruté šedé reality do takového bezchybného světa. Kvůli tomu to pro mě má nějakou hlubší hodnotu a kvůli ní nakonec ty slabé čtyři hvězdičky dám. Ale i tak to celé mohlo vypadat o něco líp. Slabé 4* (10.11.2021)

Půvabné. Frank Capra dokáže svůj křesťanský sentiment protlačit i za hradbu Himaláje. Shangri-La sloužlo jako předobraz mýtické tibetské království Shambhala, nicméně se připravte na lámasérii ve futuristickém stylu, kde na Tibeťany narazíte maximálně jako na otvírače dveří. Jinak je to ovšem poměrně výpravná podívaná, která velkolepé kulisy střídá s prostřihy skutečných horských dokumentů a dobrodružství s trochou té mravně naučné mystiky. (20.01.2008)

Je tu podobnosť s mnohými filmami, či románmi o stratených svetoch, či civilizáciách ( námatkovo táka SHE z roku 1935 - román z roku 1887 ). Čím sa dostávam možno k najväčšiemu problému tohto snímku. Spieva sa - ´´nič nové na svete, dáme si repete´´, v tomto prípade ale repete technicky zdatné a rozhodne nie nudné a to aj napriek tomu, že sa vo filme vlastne nedočkáme žiadnej, vyslovene akčnej či dobrodružnej scény. Hollywood to pred 80timy rokmi vedel aj bez prestreliek a výbuchov. (22.02.2016)

Frank Capra je neuvěřitelný snílek, o čemž jsem se přesvědčila právě u filmu Ztracený obzor. Mám moc ráda jeho rodinné komedie, které jsou tím pravým lékem na smutnou náladu, ale dělala jsem si iluze, že dobrodružnější žánr posune Capru někam jinam. V Caprových komediích je naivita na správném místě a dobře se na ni dívá, ovšem Ztracený horizont je jakási nesplněná touha malého dítěte žít někde jinde, než právě v tomto století a s těmito lidmi. Capra si vysnil svět uprostřed světa, kde je všechno dokonalé, všichni se mají rádi a každý tam chce zůstat. Velkým alibi je pro Capru fakt, že svůj film natáčel uprostřed druhé světové války a možná právě Caprův svět chtěli lidé vidět. U původní 132 minutové verze se zachoval pouze zvuk, a tak některé obrazy zůstaly statické. (24.03.2006)