Psychodráma

Psychoterapeutický postup, kedy pacient psychiatrie s pomocou lekárov a ostatných spolupacientov hrá divadelné scény obsahujúce dôležité momenty zo života je základom dokumentárneho filmu zaznamenávajúcom jedno zo skupinových sedení. Katarzia zo znovuprežitia dôvodov vedúcich k poruche a rozhovory o odohranom sú základom terapie. Hlavným hrdinom je smutný mladý muž. Má za sebou samovražedný pokus. Rekonštrukcia dôvodov vedúcich k rozhodnutiu ukončiť dobrovoľne život prebieha v inscenovaných výjavoch z minulosti. Nemožnosť zveriť sa rodičom, s ktorými má komplikovaný, odcudzený vzťah je zrejme prvotným zdrojom jeho ťažkostí. Smutné, ponuré a miestami zdĺhavé ladenie dokumentu podkresľuje čiernobiely obraz, nekomentované zábery priebehu psychodrámy a mrazivo pôsobiaci záver rekonštrukcie samovražedného pokusu. (08.10.2005)

Československý dokument Psychodráma Jozefa Zachara je typickým příkladem filmu, který byl v době svého vzniku zakázán a po prolomení ledů takříkajíc zůstal pod hladinou, i když by měl být právě naopak dnes a denně promítán. Jednak pro nesporné filmové kvality (z minimálního prostoru je vytěžena překvapivá dramatická síla), tak pro to, jak v druhém (?) plánu otevřeně (na někoho metafory nefungují, jiný však stejně nepochopí ani křišťálově čistá vyznání) rozkrývá to, jak mocenská zlovůle ovlivňovala volnost jednání i psychické zdraví lidí. Uvozující titulek J.L.Morena "Zopakování trýznivých zážitků na jevišti člověka osvobozuje. Znovuprožití ho zbavuje strachu a úzkosti." nabývá při dnešním vnímání filmu nového významu. Nevztahuje se totiž jen k psychologické metodě, kterou film odhaluje, ale též k tomu, že znovuprožití trýznivých momentů doby minulé by rozhodně neosvobozovalo, ba naopak strach a úzkost vyvolávalo. Jedinečný lidský osud v nadprůměrném filmu. vp 8.10.2005 (13.10.2005)

I na rok 1964 je film po technicke (hlavne zvukove) strance katastrofalni. Forma, jakym je dokument zpracovany uz by dnes nemel sanci na uspech. Plne se koncentrovat na tento pocin mi dalo zabrat, jsem rad, ze jsem to videl, napsal k tomu tri vety a tim bych to uzavrel. Namet mi prisel zajimavy, tesil jsem se, ale nic mi nedal. (13.02.2015)

Psychodráma Slovensky hraný dokument z prostredia psychiatrickej liečebne v Steinberku o tzv. metóde psychodrámy, kde si pacienti hrali sami svoje dramatické zážitky zo života. Takmer všetky scény boli snímane skrytou kamerou pre lepšiu autentickosť. A čo je na tom najzaujímavejšie, je to to, že pacienta,ktorý podstúpil tuto psychodrámu hral František Dibarbora, ktorý sa v tej liečebni predtým liečil a teda si to všetko znovu dobrovoľne zopakoval.Ostatne ostatní boli skutočný zdravotnícky personál a pacienti. (16.06.2007)

Dokument nedokument, který je na hranici divácké únosnosti. Už dlouho jsem neměla takový problém u něčeho vydržet. Psychodráma ve mě vyvolalo velice nepříjemé emoce, pocit nicotnosti a zbytečnosti, lítost nad ztraceným časem. Přesně takhle vypadaly cca dvě svazácké schůze, kterých jsem byla nucena se účastnit. Děkuji Bohu, že je to za mnou a již se to nebude nikdy opakovat. Navíc nemám pocit, že by neustálé rozebírání a anylýzy někomu pomohly být šťastnější a spokojenější. (13.02.2015)