Nevyřešený případ

Skvělá komedie (slovo "parodie" je v tomhle případě poněkud mimo), která mohla být kratší tak o deset minut a dostala by pátou hvězdu. Caine s Kingsleym jsou coby ústřední dvojka skvělí, na jejich pošťuchování a špičkování bych se mohl dívat pořád, nápad filmu (Holmes je ožralý herec, Watson pak mozek, který Holmes nejspíše nemá) potěší snad každého a neurazí žádného Doyleova fanouška. Vsadím své boty, že Nevyřešený případ má nakoukaný i Guy Ritchie. Podobnost scény v docích, například, nebo titulků "jako ze starých fotografií", které použil v novém Sherlockovi, nebude náhodná. (07.03.2010)

Podarena alternativni verze holmesovske legendy, v leccem pripominajici v jinem komentari zminovanou Wilderovu parodii. Dalsim podobne odlehcenym pohledem, shodou okolnosti od dalsiho Wildera, je napriklad (dle meho nazoru min zabavny) http://www.csfd.cz/film/9790-soukromy-zivot-sherlocka-holmese-private-life-of-sherlock-holmes-the. (18.04.2009)

Roztomilá komedie, která sice využívá klasický model outsidera, jenž se v rozhodující chvíli "pochlapí", ale hlavní důraz spočívá v parodii na systém celebrit - viz nádherný výlet na anglický venkov se zastavením v malebném "Shakespeare arms". Vše vrcholí akčním finále v divadle. A jak Caine, tak Kingsley se ve svých rolích vyžívají. (07.02.2009)

"Co to hledám? - Stopy. - Už jsem nějaké našel? - Ne, ještě ne. - Nuže, tak mi to pak řekněte." Imbecilní Sherlock a geniální Watson je skvělej nápad. Pokaždý, když se Sherlock pokoušel o dedukci, jsem se musel smát. Stejně tak jeho uklidnění po sdělení, že Moriarty ví, že Sherlock je idiot a tudíž mu nic nehrozí. Chemie mezi Sherlockem a Warsonem prostě fungovala tak skvěle, že jejich tempu nemohl případ rozhodně stačit. (27.03.2022)

Než se dostanu k jádru věci, je třeba skoncovat s tím stále opakovaným tvrzením, že jde o parodii. Parodie buď zveličuje zdánlivě vznešené vlastnosti předlohy a jejích postav ad absurdum a konfrontuje je s přízemní skutečností, anebo důsledně dotahuje do konce, co je v předloze nedomyšlené nebo se vzpírá logice. Účelem parodie je předlohu usvědčit z hlouposti, naivity nebo vypravěčské neobratnosti. O nic takového Without a Clue neusiluje a očekávat parodii v popsaném smyslu slova může vést ke zbytečnému zklamání. S filmy Václava Vorlíčka nebo Oldřicha Lipského má společnou jen situační komiku v nezvyklém prostředí a s rabiátskou zlomyslností Mela Brookse už vůbec nic. Je to detektivní komedie, jejíž zápletka by bez potíží obstála jako běžný holmesovský případ. Komediální šťávu jí dodává myšlenka, že Sherlcok Holmes je pouhým maňáskem pro veřejnost a za nitky ve skutečnosti tahá doktor Watson. Holmese si kdysi vymyslel, aby nedráždil konzervativní medicínské kruhy svým výstředním koníčkem. Případy, které sám vyřešil, připisuje Holmesovi a sám je naoko pouze dokumentuje jako dopisovatel magazínu The Strand. Jenže Holmese představuje za byt a stravu neúspěšný herec ("Moje hra se hrála jen jednou, ale ne bez odezvy."), který si zhusta nepamatuje předepsaný text, pokoutně pije a pro nízké IQ ho nelze ponechat bez dozoru. Doktor Watson už mu nechce dělat chůvu a sám zůstávat v pozadí, jenže veřejnost věří zromantizované fikci víc než bystrému úsudku jejího autora... Řekl jsem, že případ, který Holmes a Watson řeší, by obstál i v detektivce. Věřím tomu, ale za předpokladu, že by šlo o padesátiminutovou epizodu nějakého seriálu. Detektivní pátrání se zdařile snoubí se situační komedií všude tam, kde je hlavní dvojice pohromadě. I scény, které bývají v detektivkách nudné (taková ta prvotní ohledávání a výslechy) jsou zábavné díky té skvělé základní myšlence. Michael "Holmes" Caine vždycky nasadí blahosklonný výraz, o kterém pouze my a Watson víme, že znamená "nemám nejmenší ponětí, co bych řekl", potěžkává dýmku a klade otázky, aby získal čas, Benu "Watsonovi" Kingsleymu tečou nervy, ale okolí Holmesovi visí na rtech v tichém úžasu a pokládá si za čest být součástí situace. Tohle funguje vždycky. Scény, které Holmese a Watsona rozdělují, se mi zdají o něco slabší a zpomalují spád filmu tam, kde by měl naopak gradovat. Zcela spokojen nejsem ani s podobou profesora Moriartyho, kterého jsem si vždycky představoval jinak. Nebýt těchto dvou výhrad, nebál bych se ani pěti hvězdiček. 80% (19.08.2010)