Ukradnúť Rembrandta

No tak jsem chtěl zase jednou udělat mé duši dobře a půjčit si ryze neamerický film a narazil jsem bohužel na "americkej" akční film z Dánska. Proč? Proč se tak strašně snaží bejt co nejblíž Hollywoodu, možná kdyby to natočili po svém, lépe by se na to koukalo. Takhle jsem vyhodil 35 korun a příště si budu daleko lépe vybírat. (03.02.2006)

Nenudil som sa, ale netreba ísť do prehnaných očakávaní, toto nie je žiadny Guy Ritchie. Filmu je kdečo vyčítané a ja sa nebudem hádať, ale bavila ma tá skupinka kriminálnikov. Vezmite si len podarenú rodinku, kde jablko nepadlo ďaleko od stromu už niekoľko generácií a je vzácne, aby si všetci traja sadli za jeden stôl. Človek sa ale nemôže diviť, lebo moc rozumu chlapi nepobrali. Jediné čo som nepobral ja, je zvrat s obrazom pod posteľou. Koľko tých malieb napokon bolo? Keby som stretol scenáristu, tiež sa ho spýtam, ako napokon skončil zadlžený gemblér. Pán s perom totiž nepochopiteľne uprednostnil patetické sa lúčenie pred mafiánskou inventúrou. (27.01.2024)

Poměrně příjemný a svižný film se netají inspirací tarantinovskou školou, filmy s nešikovnými a poťouchlými zlodějíčky (Sbal prachy a vypadni) či domácí dánskou tradicí (V Číně jedí psy). Celý řídký narativ nese na bedrech jediný gag – nechtěná krádež Rembrandtovy Dámy s karafiátem. Tři generace zlodějů v rodině (podobná famílie je k vidění snad jen v Kmotrovi a jehom pokračováních) a jejich kumpáni jsou postaveni před problém nevídaných rozměrů – pokusit se nějak někomu Rembrandta udat… Někteří v průběhu času zjistí, že Rembrandt nebyl americký basketbalista, někteří dokonce objeví nevšední krásu jeho pláten… (12.10.2006)

Opravdu si nemuzu pomoci, ale tento film je nejen celkem rezisersky nezvladnuty (o pokulhavajicim scenari ani nemluve), ale hlavne neuveritelne nudny - neni to ani komedie, ani akcni popcornak a nejaka vazna studie mezilidskych vztahu mezi socialne slabou skupinou zlodejicku uz vubec ne. Co to tedy vlastne je, se ptam?? (02.10.2004)

Těžký život v Dánsku. Alespoň tenhle výběr mužských hrdinů je dost tristní. Mají sice skvělé nápady, jak si užít život, hlavně ne prací, ale pak to provedení je k zaplakání. Na druhou stranu jsou sice na sebe drsní, jsou však lidskí. Je to příběh z malého města. Lidé, kteří mají své zkušenosti se zákonem, se snaží přežívat ze dne na den, zorganizovat si svůj malý život co nejpohodlněji, ale sní o tom, jak přijít k velkým penězům. Jsou něšťastní ze svého života, ale nemíní s tím nic udělat. Jejich protikladem je Mickova (Lars Brygmann) přítelkyně Trine (Sonja Richter), která studuje a nechce už zatěžovat svůj život špatnými, i když jednoduchými řešeními. Připomnělo mi to filmy Akiho Kaurismakiho nebo Jima Jarmusche. (03.11.2014)