Vztek

Prvních asi 20 minut jsem fakt měla vztek. Ale čekala jsem na Jima Jarmusche, který je nejen vynikající režisér, ale taky krásnej chlap. Lou Reed mě taky potěšil, ale ty řeči, které se ve filmu vedly, mi připadaly o ničem. Ono je někdy fajn tlachat o ničem, ale na celý film je to málo. A Auggie se mi zdál být jiný než ve Smoke. Takže teď mám před očima jen toho chlapce s culíkem, co zametal. Jared Harris. (12.07.2021)

Perfektni scenky, ktere opravdu nejdou zadnym zpusobem napodobit. mNo a ten Jarmush, to stoji za to. Hlasky jsou neprekonatelne. A jeste k tomu ta mozaika amiku, vychvalujici a mluvici o Brooklynu a jejich zemi jako o necem svatem. Mne privadela k silenstvi ale to udelalo film zajimavy a pak jsem se tesil na hned na scenky s Augimm a ostatnima. (02.02.2007)

Život v jednom brooklinském krámku s tabákem v několika dnech, postavách, setkáních, rozhovorech, posedáváních, popíjeních a pozpíváních. Jim Jarmusch v úvahách nad poslední cigaretou, Madonna jako zpívající telegram, Lou Reed vyprávějící o brýlích, Harvey Keitel ve své neotřesitelné vždy dobře naložené životní filosofii ... Autoři museli moc milovat toto město, aby dokázali natočit o něm tento nicneříkající film o všeříkající každodennosti. ___ Auggie a neškodní škodíci. (19.07.2011)

Zatímco u Kouře jsem z prašivé zbabělé nostalgie zaokrouhlil nahoru, tady už nemám důvod. Vztek mě nikdy nebavil a viděl jsem ho kdysi dávno jednou, maximálně dvakrát, a ne opakovaně, jako jeho staršího bráchu. Nevlastního. Pryč je atmosféra prvního dílu - pohodové a zajímavé tlachání, melodramatické ale přesto zajímavé zápletky, vesměs sympatické postavy. Tady se dočkáme jen bezobsažného povrchního jalového plkání o ničem, a to včetně plkání Reedova nebo Jarmuschova. Postavy jsou často přímo odporné (Vinnieho tlustá žena s prasečí hlavou), trapně přehrávají (Auggieho latinská metresa, Madonna), nebo lezou na nervy (negerský rapper). Keitel samozřejmě opět skvělý, ale bohužel nemá co hrát. Film jakž takž zachraňuje úvodní scéna s malým zlodějem a Mirou Sorvino, a pak už jen jakoby autentické prostřihy na neherce s replikami o Brooklynu, koncipované jako jakési vyznání téhle jedinečné čtvrti (nejvíc mě zaujal chlápek stahující ze stromů igeliťáky). Z menší poloviny tedy vcelku banální poetizování Brooklynu, z té větší spousta zbytečných bezobsažných keců. (06.01.2020)

Pro mě osobně ještě lepší než Smoke, jehož pandánem Blue in the Face je. Geniální Lou Reed představující nám své patentní Lou’s Views, Jim Jarmusch filozofující nad svou poslední cigaretou v životě, rapující podomní obchodník Malik Yoba, zpívající telegram Madonna, Michael J. Fox se svým snad trochu příliš osobním dotazníkem a v neposlední řadě stoický trafikant Harvey Keitel. Já osobně bych do téhle brooklynské trafiky chodil hrozně rád. Oba Wangovy filmy jsou osobitým doplňkem tvorby Jima Jarmusche nebo bratří Kaurismäkiů a je jen škoda, že se Wayne Wang podobné tematiky nedržel i dál, protože alespoň trochu podobné filmy hledám jen docela těžko. (02.12.2011)