Vztek

Stále příjemné rozjímání o životě v obchodě tabáku newyorského Brooklynu. Život, jako výkřiky, jako filozofie, jako přirovnání, jako živel, jako slova, jako rozebírání, jako střetávání, jako potkávání, jako míjení, jako nedorozumění, jako pitoreskní náhody, jako kouř stoupající líně ze zapálené cigarety. Navíc hvězdné obsazení, osobitý styl a rozverně lahodná atmosféra. Všemu opět vévodí vedoucí obchodu s tabákem Auggie Wren (zajímavý Harvey Keitel), který ukazuje vášnivý i filozofující život Brooklynu v celé jeho pozoruhodné kráse, bouřlivosti i poklidu. Z dalších rolí: muž s divnými brýlemi (Lou Reed), Pete Maloney (Michael J. Fox) s nevšedním dotazníkem, majitel obchodu Vinnie (Victor Argo) a jeho nespokojená manželka Dot (Roseanne Barr), Auggieho vášnivá přítelkyně Violet (Mel Gorham), rozjímač nad filmy Bob (Jim Jarmusch), pomalý pomocník v obchodě Jimmy Rose (Jared Harris), podomní rapující prodavač (Malik Yoba), stálí zákazníci Tommy Finelli (Giancarlo Esposito), Jerry (José Zúñiga) a Dennis (Stephen Gevedon), či zpívající telegram (Madonna). Život ve své kráse, bláhovosti a neustálé naději. (30.12.2012)

Perfektni scenky, ktere opravdu nejdou zadnym zpusobem napodobit. mNo a ten Jarmush, to stoji za to. Hlasky jsou neprekonatelne. A jeste k tomu ta mozaika amiku, vychvalujici a mluvici o Brooklynu a jejich zemi jako o necem svatem. Mne privadela k silenstvi ale to udelalo film zajimavy a pak jsem se tesil na hned na scenky s Augimm a ostatnima. (02.02.2007)

Hraný dokument kde se vyskytuje mnoho známých postaviček a spostu různých charakterů a národností. Perfektní dialogy Keitela s Jarmuschem, velmi krátký štěk Madonny, šílené kecy o brýlích Lou Reeda. Proste výborný konverzační film o tom jak se žije a žilo v Brookllynu. Otom jaké to bylo za doby Dodgers. O míchání kultur a národností. A prostě jen tak o životě na kousku místa uprostřed džungle. (09.12.2008)

Hravý mix místopisného dokumentu s improvizovanými náznaky příběhu (v titulcích ostatně není „režírovali“, ale „situace připravili“) a Reedovým a Jarmuschovým klábosením – docela neortodoxní kombinace, ale jako celek je to ohromně chytlavé. Na konci budete mít chuť odstěhovat se do Brooklynu (a do devadesátých let, nebo možná do padesátých, když ještě hráli Brooklyn Dodgers, i když vás baseball normálně vůbec nezajímá). — Opravdu rád bych věděl, jakým hnutím mysli vznikl patafyzický český titul Vztek: žádná emoce snad s tímhle filmem nesouvisí míň. Vzteky člověk sice zmodrat může, ale v originálním názvu jde o idiom použitý v jedné scénce: „to talk until I'm blue in the face“ – mluvit, dokud nezmodrám, ve smyslu marně o něčem přesvědčovat někoho, kdo si stejně myslí svoje. Což tedy k Brooklynu a brooklynským sedí o něco líp. (24.10.2014)

Zatímco u Kouře jsem z prašivé zbabělé nostalgie zaokrouhlil nahoru, tady už nemám důvod. Vztek mě nikdy nebavil a viděl jsem ho kdysi dávno jednou, maximálně dvakrát, a ne opakovaně, jako jeho staršího bráchu. Nevlastního. Pryč je atmosféra prvního dílu - pohodové a zajímavé tlachání, melodramatické ale přesto zajímavé zápletky, vesměs sympatické postavy. Tady se dočkáme jen bezobsažného povrchního jalového plkání o ničem, a to včetně plkání Reedova nebo Jarmuschova. Postavy jsou často přímo odporné (Vinnieho tlustá žena s prasečí hlavou), trapně přehrávají (Auggieho latinská metresa, Madonna), nebo lezou na nervy (negerský rapper). Keitel samozřejmě opět skvělý, ale bohužel nemá co hrát. Film jakž takž zachraňuje úvodní scéna s malým zlodějem a Mirou Sorvino, a pak už jen jakoby autentické prostřihy na neherce s replikami o Brooklynu, koncipované jako jakési vyznání téhle jedinečné čtvrti (nejvíc mě zaujal chlápek stahující ze stromů igeliťáky). Z menší poloviny tedy vcelku banální poetizování Brooklynu, z té větší spousta zbytečných bezobsažných keců. (06.01.2020)