Žena na úteku

Neviem či je práve telenovela pre Kachorru to správne slovo. Pretože ak áno veľa „telenoviel“ by si z nej malo brať príklad. Najväčším mínusom (alebo kladom?? ) bolo, že Kachorra vznikla až po Divokom Anjelovi a fanúšikovia sa nevedeli zmieriť s tým, že tam nehrá ich milovaný Facuu a že Naty už neni zasnívaná služtička. Samozrejme že Divoký Anjel je klasika ale Kachorra stavia na úplne inom základe. Celá telenovela stojí na hlavnej hrdinke, Natalii Oreiro a kombinovania komediálneho a dramatického žánru, ktoré býva často trápne ale v Kachorre sa podarilo na 110%! Scénky ktoré mali byť vtipné, vtipné proste boli a nedalo sa na nich nesmiať, tobôž sa mi ešte nestalo že by som si povedal: „toto je nevydarený vtip, bolo to trápne“ čo zvyčajne pri mnohých seriáloch zvyknem. Tomu pomáha perfektný scenár a hlavne geniálne herecké výkony. Áno niektorí a možno aj fanúšikovia povedia, že Natalia sa moc nepredviedla ale s tým ja zásadne nesúhlasím. Natalia úžasne pracuje so svojím telom a mimikou. V niektorých scénach vzbudzuje záchvaty už len jej žmurkanie, alebo pohľady. Naopak v scénach dramatických jej ten srdečný plač naozaj človek verí. Ďalej je tu obrovská chémia medzi Nataliou Oreiro a hlavným predstaviteľom Pablom Ragom, pretože spolu vytvorili nádherný pár a sledovať vývoj ich vzťahu bolo proste úžasné. Natalia bola v romantických scénach (narozdiel od SMV ktoré sa vďaka Facundovy zase dočkalo väčšieho úspechu u fanúšikov) naozaj presvedčivá, v jej očiach som vedel čítať lásku, nesmelosť aj obavy. Dramatické sekvencie fungovali na výbornú. Narážam napríklad na časti 38 – 44 v ktorých režisér dokonale vystihol strach, beznádej a depresiu. Obavy hlavnej hrdinky a skľučujúci pocit. A tým sa dostávame k ďalšiemu kladu Kachorry. Colom, Miguel Colom režisér je proste génius. To ako pracuje s farbami, charaktermi postáv ktoré ženie do hĺbky a dostáva z hercov maximum pre danú postavu ... To je fakt umenie. Napríklad farebný štýl Kachorry, jej brčkavé vlasy, oblečenie – jej obrovské kvetiny a motýle akosi parodujú klasické hrdinky telenoviel ktoré večne vidíme v kvetinkových šatoch (Rosalinda) a dávajú tým najavo Kachorrinu obrovskú chuť do života, zvýrazňujú jej sebavedomie a v konečnom dôsledku aj atmosféru (k tomu sa dostanem neskôr). Naopak, keď sa Kachorra cíti skľúčená, nešťastná a seriál na chvíľu skĺzne do akejsi beznádeje oblečie si ležérne džíny a bielu mikinu, vlasy stiahne do copu a človek tak vidí v akom psychickom stave sa práve postava nachádza nielen v očiach herečky ale aj na jej výzore. Takto farebne rozdelené sú napríklad aj lokácie (ktoré mi v divokom anjelovy veľmi splývali) Kachorra sa oblieka do športových vecí, chodí v bielej, hnedej a čiernej a celkovo jej bar, ulica takto splývajú, splývajú aj postavy. Naopak akonáhle si Kachorra ofarbí vlasy na červeno a vytvorí si štýl prichádza do domu kde je všetko inak. Steny sú farebné, strop zelený, podlaha žltá a rovnaké je aj farebné rozpetie medzi postavami ktoré naozaj hýria všetkými farbami. Obrovské plus Kachorry sú nečiernobiele postavy. O málokom tu sa dá povedať, že je vyslovene kladný alebo záporný. Veď samotná hlavná hrdinka od prvej časti klame a vymýšľa si v každej vete!!! Potom je tu teta Bernarda, ktorá môže zo začiatku pôsobiť ako klasická záporáčka ktorá začne nenávidieť hlavnú hrdinku z nikomu známych príčin... Lenže sa časom dozvedáme že to tak nie je, že práve ona sa celý život starala o Bruna a jeho súrodencov, obetovala im svoj život a sama pri tom trpela vďaka nezáujmu mužov, môžeme aj počuť ako bola vychovávaná a keď si dá človek dohromady všetko čo sa v telenovele povie, zistí, že je to vlastne žena neskutočne nešťastná, ktorá je neistá a cíti strach vo vlastnom živote a preto sa v cudzom dome snaží ventilovať a chovať sa aspoň na chvíľu ako pani sutácie. Vynikajúca Verónica Llinás by si zaslúžila minimálne nomináciu na Emmy za túto postavu. Kachorra má kopu skvelých postáv a postavičiek, či je to Bruno ktorý bol kedysi zamilovaný a teraz cíti stach, uzatvára sa do vlastnej podnikateľskej ulity a snaží sa uniknúť pred svetom ktorého sa bojí, dobrosrdečná Pierina, záletník Chicihilo alebo sestry psychologičky, prachy-chtivé doktorky Melmanové. Aj keď je telenovela postavená hlavne na komických scénkach, predsa len je tú vážny základ. Kachorra je obvinená z vraždy, snaží sa dokázať nevinu. Preto sú tu úžasne spracované momenty Kachorrinej morálnej dilemy – keď je nútená ukradnúť peniaze aby si zachránila život. Divák sleduje jej obavy, strach, úzkosť keď sa potýka morálka a vychovanie s núdzou, strachom a túžbou po slobode. Málo kto vidí ako dokonale sa Kachorra hrá s ľudskými charaktermi a psychikou postáv, málo kto ocení dokonalé vyprofilovanie takmer každej postavy, alebo už len geniálny soundtrack – tretiu štúdiovku Natalie Oreiro Turmalinu.... Kachorra je úžasná telenovela, ktorá má priam elektrizujúci výboj. Nebuďte slepí a choďte si sami zistiť, že nepíšem len tak do vzduchu a že niečo na mojich slovách naozaj bude. O Kachorre by som toho mohol napísať ešte veľa, lenže radšej si ju idem zapnúť ako o tom len hovoriť. A fanúšikom odkazujem jednu vec. Väčšina z vás dalo tri hviezdičky, Facundo Arana je skvelý herec, Divoký anjel je klasika ale naozaj si myslíte, že je hodný tých dvoch hviezdičiek o ktoré ste Kachorru kvôli nemu ukrátili??? (18.02.2011) (menej) (viac)

Proč za plný počet? Tohle?! Považujte mě za debila, za nevkusného diváka nebo nějakého ynteligenta, ale odpovídám "Ano, proč ne?" a to z mnoha důvodů...už třeba jenom proto, abych trochu povytáhnul skóre (i když, co si budeme nalhávat: při 2 937 hodnoceních, z nichž 90% jsou odpadová, to půjde sakra těžko) a vepsal sem taky nějaký ten kladný komentář než jenom ohranou písničku o tom, jaký je to brak, jako v případě ostatních...spousta hodnotících se zde podle mě vyjádřila nejnižším možným obodováním už třeba jenom na základě toho, že jde o telenovelu, nebo že si přečetli, že v tom hraje Natalia Oreiro a vzápětí měli vymalováno, aniž by zkoukli nějaký ten díl...chápu, že tento trend televizní tvorby (myšleno obecně) nemá šanci se tady někdy protlačit do červených čísel a plně uznávam, že během všech 150ti dílů se v seriálu vyskytlo nespočet nelogických kopanců, mezer a hovadin, klišé, tramtárií a s přibývajícími díly notná předvídavost, ale já to přednostně bral z té jinačí stránky - protože v tom hraje už zmiňovaná Naty (která je pro mě strašně přitažlivou a sexy ženskou, zbožňuju mimo jiné to její tetování nad levým kotníkem a její dokonalou postavu vůbec -- a do toho, ukamenujte mě podruhé :D), je zárukou, že nepůjde o klasickou telenovelu, kde se budou vztahy řešit, propírat, rozebírat a točit jako cyklus vody v přírodě, ale že taky půjde o srandu, ulítlost a zřeštěnost než prvořadě o ona milostná dramata...a chápu - né každý se bude chtít náladově vrátit do puberty, aby se tomu mohl gebit...nicméně já se svojí dvacítkou na krku buďto ještě v pubertě pořád jsem anebo jsem dokázal vypnout natolik, abych v první řadě viděl za Kachorrou právě zábavu, která mě k ní upoutala natolik, že jsem ji od začátku až do konce zkouknul už dvakrát...musim ale podotknout, že jsem rád pozoroval i vývoj toho klasického "Jsem zamilovaná, ale přitom chodím s jiným" nebo "Miluju ji, ale nemůžu s ní být"...protože to počáteční jiskření mezi Brunem a Kachorrou se mi líbilo snad nejvíc...až snad použiju slovíčka "roztomilý" pro popsání těch chvil... O:-) byl bych hrozně zvědavej na záběry ze zákulisí, protože jak to znam, roztržky např. mezi Kachorrou a Bernardou nebo Mechou musely být kolikrát komičtější mimo záběr...přišlo mi totiž, že všichni zúčastnění si natáčení užívají a hrajou své postavy jako by jimi byli i ve skutečnosti (opět jmenuji Verónicu Llinás coby frigidní Bernardu Estévez Álvarezovou)...a když je řeč o rolích, zaplácnu to hned českým dabingem, který je také prvotřídní (je holt vidět, že se datuje do roku 2004, kdy se ještě dabovat umělo a nešlo o procesy rychlokvašek) - každý hlas pasuje ke své postavě na tuty: Olga Želenská, Pavel Soukup, Filip Jančík, Kateřina Lojdová, Jan Maxián, Libor Terš, Jitka Moučková, Eva Horká, Jiří Ptáčník,...o titulním Filipu Švarci a Ivaně Andrlové ani nemluvě...i tady bych tehdy s chutí nahlédl do studia, kde každý nosí sluchátka, a kochal se, jak se naši herci snaží předehnat kvapnou mluvu španělštiny a přitom dosáhli tak úctyhodného finálního výsledku... :) některé pasáže seriálu sem tam zadrhávaly nebo nudily nebo byly zbytečně natahované, což se nedá říct o dílech posledních - netuším, jestli bylo v samém začátku plánováno, že vznike přesně 150 epizod, ale scénář v závěru byl rozvržen trochu divně...nelíbilo se mi, že všechno nabralo takový spád, kde už se posléze nikdo z charakterů nedivil rozřešení a zvratům těch a těch situací - všichni všechno zkrátka přijali s až moc velkým klidem, emoční projevy šly do pozadí a celé mi to přišlo jako honba za tím co nejdříve příběh a jeho dějové linky uzavřít (jako třeba když je druhá polovina posledního dílu posunuta rovnou o měsíc dopředu)...což však nic nemění na tom, že mi můj sentiment nedovolil zadržet nějakou tu slzu v oku a patřičně se s telenovelou rozloučit...ačkoli pro celý seriál byl složen opakující se soundtrack v podobě asi pěti instrumentálek, z nichž jedna zněla vždy v bláznivých chvílích, druhá ve chvílích napínavých, další v milostných, atp. jejich motivy se povedly a snadno se mi dostaly do obliby...taky nelze opomenout přítomnost písniček ze třetí Nataliiny studiovky "Turmalina", která je podle mě tou její nejlepší deskou (viz. Que digan lo que quieran, Por verte otra vez, Mar,...) P.S. tenhle televizní román mě taky naučil pít maté víc než kdy jindy předtim... ;) (17.10.2008) (menej) (viac)