Smrt podle poslední vůle
The Cat and the Canary
The Cat and the Canary
Réžia:
Radley MetzgerKamera:
Alex ThomsonHrajú:
Honor Blackman, Michael Callan, Edward Fox, Wendy Hiller, Olivia Hussey, Carol Lynley, Daniel Massey, Peter McEnery, Wilfrid Hyde-White, Beatrix LehmannObsahy(1)
Přesně 20 let po smrti Cyruse Westa (Wilfred Hyde-White) přijíždí na Glencliff Manor vykonavatelka jeho poslední vůle Allison Crosby. Otevírajíc společně s hospodyní chladící box, jsou velice překvapeny, když tam kromě černého kufříku najdou i živou můru. Na venkovské sídlo se začínají sjíždět potencionální dědici, Allison Crosby je překvapí prohlášením, že poslední vůli jim přečte nebožtík sám, před 20 lety ji totiž nafilmoval.
Ve chvíli kdy se dědicové posadí za obrovský stůl začnou odbíjet staré stojací hodiny, hospodyně je zděšena, protože hodiny odbíjely po 20 letech poprvé a to jen 7x i když je v domě 8 lidí, což je špatné znamení, někdo zřejmě zemře. Nebožtík na plátně si nebere žádné servítky, protože přesně ví jak se většina dědiců na peníze třese a rozhodně jim nic nedá zadarmo, existuje totiž i druhý film v případě, že by prvně jmenovaní dědici náhodou zemřeli. Venku zuří bouře a z nedalekého ústavu zběhl nebezpečný vrah. Dědici se zabarikádují v domě a tak se stávají vystrašeným kanárkem v kleci, který zemře strachem i když se ho kočka slídíc u klece ani nedotkne. Panika narůstá a staré hodiny odbíjejí čím dál tím častěji a počet živých osob v domě se snižuje. (Terezkat)
(viac)Recenzie (12)
Spíše padesátková záležitost a protože tuhle dobu příliš nemusím, ať už se jedná o cokoliv, neskákal jsem z Kočky a kanára nadšením. Přesto se tu pro mě pár dobrých věcí našlo, ať už se jedná o zápletku, nebo o výborné obsazení s jednou z nejkrásnějších hereček vůbec, Olivií Hussey. Líbilo se i prostředí starého domu a tajných chodeb, ale dal bych přednost temnější atmosféře. Stejně tak bych si dokázal představit o něco kratší stopáž, protože místy se tu zbytečně kecalo. Na jedno podívání fajn. 60% ()
Kedže som konečne videl všetky tri verzie Cat and the Canary (existujú ešte nejaké ďalšie?) môžem konečne ako-tak objektívne hodnotiť. Hneď s kraja musím povedať, že druhá verzia z roku 1939 zostáva jednoznačne neprekonaná. Prečo? Pretože toto je nakrútené akosi rutinérsky, bez iskry. Nejaké zaujímavejšie, či odvážnejšie uhly kamery moc neplatia na tých, ktorý už videli väčšinu Argentovej a Martinovej produkcie a napätie zväčša absentuje, pretože ho dosť zrážajú neustále cynicky hláškujúci mužský dediči. Príliš často všetci sršia anglickým suchým humorom a nedokážu povedať jedinú vážnejšiu vetu. V druhej verzii z roku 1939 hláškoval iba Bob Hope, tu všetci... Rovnako musím ešte upozorniť na dobrý pepuov postreh z výkonu hlavnej hrdinky, ktorá sa fakt tvári príliš nezúčastnene a bezstarostne možno až s výnimkou záveru, keď jej už fakt ide do tuhého... Stále som mal pocit, že potenciál je akosi nevyužitý, vyčínanie neznámeho vraha v druhej polovici je akoby z nejakého slabšieho gialla a je dosť nepresvedčivé, pointa akási mdlá a málo prekvapivá. Navyše priznávam, že vychovaný talianskou školou som ešte v samom závere čakal nejaký zvrat oproti originálu ale žiadneho som sa už nedočkal. V podstate teda dosť sklamanie, ale tu kritizovaná rozvláčnosť filmu zase nie je úplne na škodu, tvorcovia majú aspoň dosť času vykresliť charaktery dedičov, a to hlavne preto, že mŕtvych nie je zase toľko ako vo iných variáciách "Desiatich malých černoškov" Expresívnejšia a temnejšia verzia s roku 1939 je jednoducho neprekonaná a keby som ju nevidel som možno spokojnejší. Takto viac ako tri hviezdičky nedám ani náhodou.... ()
Nemohu říci, že bych byl nějak nadšený. Mojí oblíbenou verzí tak nadále zůstává ta z roku 1939, která více inklinuje ke komedii, i když si zachovává tajemný ráz, ale hlavně je lépe natočena. Zde tvůrci volili spíše temnější stránku příběhu, ale, podle mě, zůstali na půl cestě. Jen kvalita předlohy přebíjí rutinní provedení filmu a skupinu fádních herců, kterou můžou sestavit jedině Briti. V rámci žánru za 3. ()
Podle hodnocení a popisu jsem čekal výbornou staroanglickou krimikomedii ve stylu Vražda na večeři nebo třeba i trošku slasherovou vyvražďovačku. Bohužel tohle nebyla dobrá krimi ani komedie (a v žádném případě horor). Nezajímavé postavy, nezajímaví herci většinou jedné role - Blackmanová/Goldfinger, Husseyová/Romeo a Julie. Edward Fox to pár minutami nevytrhne. Nemá to atmosféru, naopak to vypadá jak z 40. let, je to užvaněné a příšerně se to vleče (tak že jsem asi 2* usnul). Zhruba po hodině přijdou dvě vraždy mimo záběr a děsivě trapně vypadají záporák. Na konci se dočkáme "překvapivého" odhalení a celkem slušného finále, takže aspoň ty 2* si to zaslouží, ale 74% rozhodně ne. ()
Snímek z roku 1927 jsem neviděl, ten z roku 1939 je ale daleko lepší. Má tajemnější atmosféru a vedle vtípků je ponuřejší. Tahle verze má sice plejádu skvělých herců, ale působí místy utahaně a užvaněně, čímž na sebe více prozrazuje, že na počátku byla divadelní hra. Potěšilo mě, že od verze z třicátých let se přeci jen v lecčems liší, byť základní příběh byl logicky zachován. Škoda, že lépe nebyl využit prvek bouře, což se nabízelo. Zábavná je hostina s mrtvým, napínavé je finále. Kdo příběh nezná, možná by i hvězdu přidal.... ()
Reklama