Tito i ja
Tito and Me
Réžia:
Goran MarkovičScenár:
Goran MarkovičKamera:
Radoslav VladičHudba:
Zoran SimjanovičHrajú:
Dimitrije Vojnov, Lazar Ristovski, Predrag 'Miki' Manojlovič, Anica Dobra, Olivera Markovič, Bogdan Diklič, Ljiljana Dragutinovič, Rade Markovič (viac)Obsahy(1)
Malý Zoran vyhrá v škole literárnu súťaž na tému "Milujem Tita a prečo?" Za odmenu sa môže zúčastniť pionierského Pochodu Jeho rodným krajom. Zoran počas neho bude riešiť svoj vzťah nielen k milovanému súdruhovi, ale aj Jasne z detského domova... Skupina mladých pionierov je pre Markoviča modelom, na ktorom demonštruje mocenské vzťahy v rámci juhoslovanskej spoločnosti v 50. rokoch minulého storočia. Tvorcov pohľad na toto obdobie nie je romantizujúco-melancholický, aj keď istú dávku nostalgie z neho cítiť (za detstvom, nie za režimom). Zoranov pohľad na Tita ako hrdinu zo začiatku filmu sa postupne s pribúdajúcimi skúsenosťami a zážitkami mení, dozrieva. Zoran si následne zadefinuje svoj vlastný systém hodnôt a priorít. Markovič používa v rámci rozprávania rôzne štylistické prvky - od sofistikovaných pohybov kamery v priestore (hneď úvodná scéna, ktorá prakticky v jednom zábere predstaví Zoranovu rodinu), cez viac či menej jednoduché metafory (obrazné aj verbálne/tematické) až po zapájanie archívneho materiálu. (ČSFD)
(viac)Recenzie (11)
Goran Marovic riesil v tomto filme politiku Josipa Broz Tita, kde mlady Zoran vyhral v skole sutaz s oslavnymi odami na Tita. Spravne distributor pise ze vo filme vidiet silnu nostalgiu za detstvom, nie za Rezimom. Hoci povedzme v porovnani s takym Ceskoslovenskom bola Jugoska predsa len volnejsia - v CSR bol druhy najtvrdsi stalinisticky rezim - Po ZSSR, pochopitelne : 85 % ()
Tito a já je takový rozverný komediální průvodce kultem osobnosti, tedy fenoménu, který má na východní straně železné opony silně univerzální charakter, maršál Tito byl jen jedním z dlouhé řady všech těch Stalinů, Gottwaldů, Čaušesků, Hodžů, Mao Ce-tungů, Kim Ir-senů a všech dalších podobných zlořádů. Zkušený režisér Goran Marković natočil opravdu dobrou a nosnou komedii. Z hlediska českého diváka můžeme poznamenat, že malý Zoran jakoby z oka vypadl malému Kvídovi z Nikolaevových Báječných let pod psa a podobných aspektů bychom asi našli i víc... V případě Tita se ale nemohu zbavit dojmu, že reflektovat hrůznou dobu 50. let právě žánrem komedie je tak trochu nepatřičné, ale je to jedna z pochopitelných (a legitimních) forem, jak se vypořádat s traumatizující dějinnou zkušeností. Samozřejmě danému způsobu reflexe sedí zvolená forma - film vyprávěný z pozice dětského vypravěče odventiluje mnohé nepatřičné elementy. Skvěle je použitá hudba, která dobře podtrhuje fraškovitost zobrazovaných scén. Samozřejmostí jsou balkánsky živelní herci, přičemž téměř každý z nich je anatomicky mírně anomální (rachitická dívka, obézní chlapeček, balkánskými rysy ve tváři obdařený muž s mohutnými kníry atd.), což dobře dotváří kontext panoptika absurdní komedie. Hlubším momentem je inscenovaná scéna odkazující na politické procesy 50. let (v Sovětském svazu samozřejmě už 30. a 40. let), zrůdnou mašinérii monstrprocesu vystihl odlehčený pionýrský soud velmi dobře. Největším kladem jsou pak autentické záběry Josipa Tita převzaté z dobových týdeníků a organicky zakomponované do výsledné podoby snímku. ()
Komedie, která reflektuje realitu 50. let Jugoslavie se všemi jejími rozpory dětskýma očima. Jestliže mě úplně vytáčejí hřebejkovské a jiné pokusy českého filmu dívat se na minulost československou, tak tento jejich jižní předchůdce budiž jim vzorem. Nehledě na démonického Lazara Ristovského. ()
Úsměvný jugoslávský snímeček, malý tlouštík je úžasný. Hodně jsem se nasmál. ()
Kluk, taková malá kulička, co vypadá, jako by neuměl do pěti napočítat. A ejhle, rodiče ho vychovali tak, že tenhle hošík má svůj vlastní názor, který se nebojí prezentovat, bystrý úsudek, a zdravé sebevědomí. Komedie? Nezasmála jsem se ani jednou.. ()
Tlouštík super, sociopatický učitel taky + pár silných momentů... ale celkově jedna velká NUDA!!! ()
Malý, dobře živený klučina z Beogradu Zoran Mihailović je zvláštní kluk, protože miluje druga Tita. Rodině se zdá divným, ale nechávají chlapce žít svůj sen. Zoran se pak, aby se dostal blíž k jisté poněkud lehké Jasně, zúčastňuje soutěže o nejlepší text na téma "Proč miluji druga Tita." Vyhraje, má nejlepší práci z celého Beogradu, takže jede na výlet Titovým rodným krajem, kde zažije s partou spoustu dobrodružství. Tito i ja je milým filmem, příjemnou komedií, kterou lze doporučit celé rodině. Za zmínku stojí četné archívní záběry druga Tita a nesmírně sexy Vesna Trivalić v roli učitelky. V té politické rovině je Tito i ja chytrou, nenápadnou ukázkou toho, že po rozpadu Jugoslávie se Titův heroický obraz počal rozpadat a zejména Srbové ho vlivem nacionalistické agitace začali vnímat jako brzdu svého národního pokroku. ()
O skoro 30 let předběhli Srbové Taiku Waititiho s vlastní verzí Králíčka Joja, kde namísto slavného kníráče oblbuje děti jiný slavný vůdce. Satirická komedie dokonale stvrzující všechny balkánské stereotypy nám představuje bělehradskou variaci Kvída z Báječných let pod psa s tím, že tento tlouštík jménem Zoran je mnohem zábavnější a jeho komentáře okolního dění jsou k nezaplacení. Na výše zmiňovaný americký film podobného ražení to pochopitelně nemá, což je ovšem dané nepatrně odlišným stylem žánrů a prostým faktem, že ač si to nemusíme chtít přiznat, je Tito i ja již postarším a místy vyčpělým filmem. ()
Super film který nemá chybu ()
Zbytečný film! Zbytečný národ! ()
Takové Jugoslávské Vracenky nebo Blázni a děvčátka , moc milý film s perfektním sympatickým dětským hlavním hrdinou. ()