La Tarentule au ventre noir
The Black Belly of the Tarantula
The Black Belly of the Tarantula
Réžia:
Paolo CavaraScenár:
Lucile LaksKamera:
Marcello GattiHudba:
Ennio MorriconeHrajú:
Giancarlo Giannini, Claudine Auger, Barbara Bouchet, Rossella Falk, Annabella Incontrera, Silvano Tranquilli, Barbara Bach, Stefania Sandrelli (viac)Obsahy(1)
Inspektor Tellini (Giancarlo Giannini) pátrá po maskovaném sériovém vrahovi, který zabijí modelky jednoho módního ateliéru. Stejně jako zabíjí černé vosy své odvěké nepřátele tarantule, tak tento vrah modelky nejdříve paralyzuje a poté jim rozpáře břicho. Vyšetřování zavádí Telliniho do lázní, se kterými mají všechny oběti určitou spojitost. (Chatterer)
(viac)Videá (1)
Recenzie (33)
Celou dobu jsem z vražedných hrátek podezříval Richarda Attenborougha. Inspirace světem zvířat byla od začátku zjevná, jen mi vrtalo hlavou, proč vrah nikdy nedotáhne svou práci k dokonalosti a do rozpáraných břich svých obětí nenaklade vajíčka. No, ale nelpěme na detailech, giallo je to povedené, přímé až strohé a překypující krásnými dlouhonohými divami, snad ani jedna žena se tu nedá označit za nehezkou či odpudivou, a to jsem sexista. Má úcta castingmajstrovi. ()
Pozor, komentář obsahuje spoilery. Black Belly of the Tarantula je ukázkové, perfektně zpracované sedmdesátkové giallo, které dělá čest svému žánru. Režisér Cavara velice obratně využil Bavovo klasické schéma (Sei donne per l'assassino), takže vrah zabíjí mladé a krásné ženy, které mají tentokrát spojitost s lázeňským salónem. Snímek je navíc vybaven notnou dávkou krve, takže vrah se opravdu při zabíjení vyžívá, nejprve totiž své oběti paralyzuje akupunkturní jehlicí a pak kuchá nožem. Hlavním hrdinou Tarantule je inspektor Tellini, který se snaží vraha dopadnout, ale díky krizi v jeho osobním životě, mu vrah neustále uniká...... Co bych na snímku vyloženě vyzdvihnul, tak to je parádní atmosféra. Ta je tvořena především delikátními vraždami, klasickými giallo postupy a také díky geniálnímu Morriconeho hudebnímu doprovodu. No prostě pro horrorového a hlavně pak giallo fanouška jasná volba! Pokud bych někomu chtěl doporučit nějaký giallo snímek, aby si udělal představu o tomto žánru, byl by to právě tento. ()
V rámci gialla síce možno priemer, ale tu ide skôr o to, či vám film podobajúci sa atmosférou skôr na klasickú detektívku sadne. A ide aj o to, či máte radi Giancarla Gianniniho. Krásne talianske ženy máme (v tomto žánri) radi všetci, len vás možno z tohto hľadiska v závere na pár minút zamrazí, ale podľa očakávania až zas takú odvahu tvorcovia neprejavili, aby boli k hlavnému vyšetrovateľovi nepatrične krutí. Všetko sa točí okolo pašovania a predaja kokaínu, nakoniec to celé ale vypáli inak a asi to ani nikoho neprekvapí. ()
Slušné, ale nevybočující giallo. A už mi připadají všechny docela na jedno brdo. Alespoň ty tradičně pojaté. Záhadný vrah ze kterého vidíme vždy jenom rukavice a bodnou zbraň plus zezadu kabát s čepicí/kloboukem, krvavá vražda, vyšetřování, další rukavice a vražda, další vyšetřování, postupné ohrožení detektiva a jeho blízkých, vyvrcholení se snahou je v poslední minutě zachránit a vraha odhalit. Pokaždé podobná atmosféra a zvláštní matoucí vlastnosti vraha. Jen vizuál občas vybočí, že je vytříbenější jako třeba u Argenta. V tomto opusu je navíc akorat více nahoty a krásné ženy. Především tedy ze začátku. Úvodní titulková scéna s masáží za tónů svůdné Morriconeho hudby je jeho nejlepším momentem. ()
Velmi nadstandardní kousek , který diváka udrží v pozoru především díky skvělým vraždám krásných žen a tentokrát velmi zlověstné Morriconeho muzice. Zápletka není nijak geniální a rozuzlení mohlo být nápaditější ale dobová atmosféra a giallo trademarky fungují na jedničku tak není důvod tarantuly nedoporučit a nepokochat se další kvalitní Italskou záležitostí. ()
Reklama