Oněgin

Na tuhle klasiku asi nikdy nebudu. Nemám rád dobu, ve které se odehrává, ani odpornou smetánkovskou kulturu té doby. A předlohu neznám, ale umím si představit, že by se celá stopáž dala rozumně srazit na 30-ti minutový snímek a přitom bychom nepřišli o nic důležitého.. Po skončení utahaného filmu mám pocit, že se za celou dobu vlastně stalo celkem prd. Ale za Fienese a Oněginův posměšný a znuděný postoj k tehdejší společnosti dávám alespoň jednu. (24.02.2014)

Moc příjemný, emotivní a osobní film. Nadchla mě kamera, výprava i režije. Ralph(!) zde hraje přesně ten typ, který mě dostává - namyšlený a egoistický chlapík, přesto ale citlivý až běda. Líbí se mi jeho proměna skrz příbeh. Snad jen Liv se mi zdá až moc křehká a plachá. Na konci filmu jsem posměšně strouhala mrkičku Evženovi, ale zároveň jsem nadávala zásadové Taťáně. Film se mi díky atmosféře moc líbil, snad až na některé pro mě kýčovité a hysterické scény. (03.01.2007)

Skoro dokonalý film... kdyby tam bylo trochu víc prostoru pro kontinuitu děje a možná nějak víc emocí... ale možná je to jenom tím, že já jsem tyto emoce nikdy neprožila, tak ty skvěle jemně a komorně zahrané city ve mě tolik nezarezonovaly. Každopádně Ralphova jemná, ale čitelná mimika mě dostávala v každém okamžiku do úžasu i nadšení. Poetika filmu je silná a určitě ve mě tenhle film zanechal víc, než se mi teď zdá, ono se to bude myslím pomaličku rozležívat. A jistě se podívám brzy zase...PS..ten Tánin dopis ale dost odflákli, to je pravda... nebo žeby překlad? Taky dost vadila psaná angličtina, ale s tím se nedá nic dělat... (13.01.2022)

Málokdy se takto silný příběh, navíc ještě z pera jednoho z nejslavnější ruských romantiků, povede se všemi emocemi, které v člověku vyvolává, přenést na plátno. Martha Fiennes se nesnaží o doslovnou kopii, což filmu samozřejmě jenom přidává, například ve výborných prostřizích Evžena a Taťány s píšících nebo čtoucích dopis a jejich reakcí se záběry na běžícího posla. Stejně tak velmi mile překvapí první scéna Oněgina jedoucího za svým umírajícím strýcem, černé koně, černý kočár, v pozadí bílý sníh a do toho se teprve dozvídáme o strýcově smrti a to nejen záběry na zhýčkaného hlavního hrdinu v přepychu Petrohradu, ale zároveň i jeho komentářem, který přesně vystihuje jeho postoj k celé události i k životu. Velmi dobrou kameru doplňují skvělé herecké výkony nejen Ralpha Fiennese a Liv Tyler, ale třeba i Tobyho Stephense v roli Lenského. A hlavně z filmu pořád cítíme všechny ty emoce, snahu o rozum, boj proti konvencím, náhlé změny pocitů, sílu dopisů i jednoho rozhodnutí. (13.02.2011)

Nevěřila jsem vlastním očím, ruská klasika Made in USA. A jímala mě hrůza stejně jako Barta. Alexandr Sergejevič Puškin, můj druhý nejoblíbenější klasik Ruska ( Michail Jurjevič Lermontov je neotřesitelně první). A nevěřila jsem vlastním očím podruhé, překvapivě výborné zpracování. Navíc, jako bonus, mě velmi potěšil nádherný hlas Jitky Ježkové propůjčený krásné Liv. Dokonce jsem ve svém nadšení, ochotna odpustit i hodně nepřesný překlad dopisu, který znám dodnes nazpaměť, a to jak v češtině tak v ruštině. (14.09.2005)