Krvavá Sally

“Negromilka”, to je pro mě nová a dost dobrá hláška, jakou jsem do dnešního dne neznal 😂. Dokument mi natekl do hlavy dal najednou, chvílemi už jsem sice uvažoval o “přeskočení” dál, ale ustál jsem to.  Opět, jako u jiných dokumentů Netflixu mám silný dojem, že 30 minut bez věčného opakování slintů by stačilo. Nechci ale být jen přísný, protože cesta do duše “sypačů” ukázala dost detailů a mezi řádky potvrdila jistou zvrácenost celé slavné kulturistiky.  Zajímavým způsobem bylo také naznačeno, že geny dětí jsou velmi významné a pokud rodina stojí za hovno, tak to vlastně ani nemůže dopadnout dobře. Dávam 90%, strhávám 10% za hloupou druhou ránu do ležícího afroameričana 🤯 (12.11.2022)

Pokud je originální název sarkastickým odkazem tvůrců na bizarní filmovou kariéru Sally McNeil, tak ten český je potvrzením demence lokálního distributora, protože evokuje, že půjde o krvelačné řádění nějaké psychopatky, i když realita byla mnohem jednodušší. Dlouhodobě nefungující mezirasové manželství prokládané nevěrou a plné domácího násilí vyvrcholí zabitím v sebeobraně. Steroidy jsou špatné, áno! (26.11.2023)

Hodně smutný příběh a říkám, že anabolika jsou otřesný svinstvo. Pro pár dnů slávy, to za nevděčný steroidy rozhodně nestojí. Být agresivní tak, že to dojde k vraždě. Oběti nemusí být a taky nejsou dokonalé. V tomto dokumentu tak napůl sympatizuji se Sally, poněvadž platit mu zatracený steroidy a on prakticky nedělá nic. Pak jěště zneužívá svoji ženu a ona to v sobě potlačuje a nemluví o tom. Nedivím se jak to dopadlo. (03.03.2024)

Až na nulové poňatie autenticity z miesta činu, ide o pomerne veľmi objektívne prezentovaný dokument, kde dostávajú priestor všetky dôležité osoby vrátane tej podozrivej. Dalo by sa namietať, že to nemá také grády a ani sa to neopiera o také emócie ako by sa žiadalo, no tak či onak v rámci “True Crime Docu” ide o ľahký nadpriemer. (15.11.2022)

Vhled do světa, ke kterému se snad nikdy ani nepřiblížím, a to nemyslím kulturistiku. Násilné vztahy a závislosti provázejí několik generací rodiny, která se více než kulturistikou, nakonec „proslavila“ vraždou. I když je dokument poctivě udělaný a ozdrojovaný, o moc víc, než jednu smutnou rodinnou historii nenabízí. Právě kromě ilustrace toho, jak strašné vzorce chování přecházejí na další generace a tvoří tak další oběti i viníky. Jinak: nechtěla bych tenhle případ soudit. Ale v dokumentu padla jedna dobrá věta, která by vždy měla být brána jako nezpochybnitelný fakt: Oběti nemusí být a taky nejsou dokonalé. To nic nemění na tom, že jsou obětmi. (17.11.2022)