Ukikusa
Floating Weeds
Réžia:
Jasudžiró OzuKamera:
Kazuo MijagawaHudba:
Takanobu SaitôHrajú:
Gandžiró Nakamura, Mačiko Kjó, Ajako Wakao, Hiroshi Kawaguchi, Haruko Sugimura, Čišú Rjú, Hitomi Nozoe, Haruo Tanaka, Kódži Micui, Hikaru Hoši, Mantaró Ušio (viac)Obsahy(1)
Kočovné divadlo se na lodi přesouvá do příští destinace. Šéf souboru má mladou přítelkyni, ale v městě, kam přijíždějí, žije jeho stará láska a vychovává jeho syna. Syn to ovšem neví a považuje otce za strýce. Vše se dozví divadelníkova přítelkyně a ze žárlivosti zosnuje pomstu. Je do ní zapletena jedna mladá krásná herečka a všem tato událost změní životy. Zároveň jsou citlivě zachyceny charaktery jednotlivých herců souboru a naznačen jejich nelehký úděl. (Foma)
(viac)Videá (1)
Recenzie (15)
Už jen to, jak je tenhle snímek krásně barevný, je potěchou pro oči. Právě oči jsou primárně smysl, který je při sledování tohoto filmu využíván. I když je zvukově malebný, v tomhle smyslu až tak nevyniká a bude to právě obrazový dojem, který ve vás zůstane, a to i s poslední scénou. Krásné, vtipné a tragické bez toho, aby se jednotlivé roviny navzájem nulovaly. ()
Čo to bolo? Komédia, romantický snímok, slzopudná rodinná dráma? Určite to ale nebol kaiju. Japonci sa však mali tohto populárneho katastrofického žánru v rokoch 50. a 60. držať čo najviac a neprodukovať snímky, ktoré niesu ani humorné, ani opojné, ani dojemné. Takže teda radšej šľapot od Gojiri, ako toto. ()
,,Žádné zprávy, špatné zprávy.“ ,,Strašné.“ Plovoucími stébly mě Ozu trochu zaskočil. Narozdíl od předchozích dvou filmů, které jsem od něj viděl se v tomto nachází více vyhrocených scén, víc emocí a dokonce i fyzické násilí. To jsem od mistra klidných až relaxačních kompozicí vůbec nečekal. Nicméně jinak je tento film plný jednoduchých dialogů, lidskosti a příjemné hudby. Prostředí japonského divadla příběh trochu ozvláštňuje, zbytek je poměrně obyčejný příběh vztahů v jedné zvláštní rodině. Ten mě bohužel příliš nezaujal, asi to bylo způsobeno i ne příliš sympatickými postavami v čele s šéfem divadelního spolku. Naprosto úchvatné jsou ale drobné detaily z japonského života, např. v průběhu filmu pojídají zvláštní červené želé v misce. Těchto malých drobností jsem si užíval dosyta. ()
Ozu pro mě zůstává nečitelný. Příběhy založené na emocích a lidskosti zprostředkované úzkostlivě mechanicky sebestřednou režií, která na sebe neustále strhává pozornost svou chladností a "objektivitou". Ještě víc než úzkostně dokonalé kompozice mě ze zážitku vytrhává robotický střih dialogů a často nepřirozeně rozjařená hudba evokující konstruovanost. Ozuovi filmy jsou pro mě absolutně nevtahující, kombinací filmových prostředků pro mě nevzniká ani přesvědčivý prostor, ani příběh, ani nálada, ale jen exhibice. ()
Áno, Ozu je bezpochyby najpovolanejší pozorovateľ života, ale najmä vytvoril kolobeh, okolo ktorého sa táto rodinná dráma môže v takomto prostredí a na takých úrovniach odohrávať. Kabuki života alebo život pod záštitou Kabuki. Dôraz je kladený na výtvarnú stránku, kde sa Mijagawove schopnosti rozrastú z inak typicky čiernobieleho tieňovania na zosnovanie typizovaných atmosfér. Výborné je aj zvolenie počasia v rušných momentoch (metafory). Proste Ozu vie pospájať fragmenty akýchkoľvek úrovní v efektívnu dramatickú os a nezabudne na najrôznejšie odtiene emócií, ktoré sú tu prítomné aj za rohmi. A odprostil sa nemalo od typického statického snímania a skúša aj nové veci, vyvíja sa aj jeho kameramanské oko, v čom má u mňa ako u stredoeurópana výrazné plus. ()
Reklama