Letné svetlo a potom príde noc

Ak ste si už uvedomili že ľudia okolo vás nie sú len vedľajšie postavy vášho života, ale sú main charaktermi vo vlastnom svete gratulujem, tento film je presne o tom. Krásne a jednoducho na pozadí islandskej prírody vykresľuje životy viacerých obyvateľov malého mesta. V niektorých momentoch sa ich príbehy vzďaľujú a v niektorých pretínajú, tak ako je tomu aj v reálnom svete. (06.09.2023)

„Láska je nejsilnější prvek. Síla, která otáčí kolem života a chrání nás před pádem do šedivé propasti marnosti.” - „Někdy je zítřek tak daleko, že nikdy nenastane.” +++ Bohužel jsem chvílemi měla pocit, že nikdy nenastane konec tohoto lehce ujetého dramatu. Hemží se to tady nadčasovými pravdami, které probíhají v gigantických rozměrech všehomíra. Nic proti tomu, ale to pospojování jednotlivých příběhů mi nepřipadá úplně šťastné. Ve výsledku pak jde spíše o takové trochu smutné rozjímání o životě a smrti. (60%) (15.02.2024)

Minimalistická severská melancholie, která plyne s podobnou intenzitou jako život, o němž vypráví. Poetika islandského venkova propojená  běžnými, a přesto v dnešní době možná lehce vzdálenými osudy skupiny lidí šimravě mrazí. Je působivá, ačkoliv nepřekvapí. A je působivá, ačkoliv se o to nesnaží. Dějem, který se ponuře sune dopředu, otáčí jen chladně vykreslené vztahy mezi postavami. Je si komunita žijící uprostřed ničeho blízká, nebo vlastně jen strašně osamělá? (30.09.2023)

"Islandská krása", ktorá je taktiež filmom so skupinovým hrdinom, avšak postavám je venovaný rovnomerný priestor, takže niektoré občas aj na dlhší čas opustíme. Niekoľkí muži v strednom, ale aj vyššom veku dostanú klasickú, ale aj neklasickú krízu tohto typu obdobia života muža a každý ju prežíva a rieši inak. Inými slovami im prepne. Niekomu menej, niekomu viac, niekomu maximálne možným spôsobom. Film príjemne odsýpa aj rýchlo plynie, avšak pokiaľ existuje dramaturgická poučka, že náhody by mali tvorcovia dávať na začiatok príbehu, tak tu je zásadne porušená a ide aj o dôvod, prečo nakoniec nehodnotím tak, ako som po celý čas zamýšľal. Metafora s hviezdami, ktoré sa zdajú na oblohe tak blízko, ale predsa sú si medzi sebou tak vzdialené, ako aj ľudia na Zemi, je výstižná. 70% (10.01.2024)

Islandská kinematografie mi sedne, a tenhle film měl všechno, co jsem očekávala. Občasné záběry na přírodu a prostředí, dotvářející atmosféru, a stranou nezůstalo ani nebe plné hvězd. Postavy civilní, prostě lidi co vypadají a reagují jako lidi, spíše citlivější charaktery, dobře propracované včetně vyjádření motivace, takže se jejich vývoji dá většinou věřit. Postupné propracování se k sounáležitosti a absence sobectví dává tomu filmu pozitivní koncovku. Řekla bych, že ten film sedne spíš  nám, citlivějším povahám. (07.10.2023)