Pán veľrýb

Whale Rider zobrazuje život súčasných Maorov na Novom Zélande a približuje domorodú kultúru lepšie ako dokumentárny film. Tento niekoľkovrstvový príbeh ukazuje na troch generáciách vzťah komunity domorodých obyvateľov k tradíciám. Hoci najstaršia generácia (Koro) ich dodržiava, ďalšia generácia zostáva vlažná. Režisérka Niki Caro veľmi citlivo pristupuje k filmu. Rozbieha viacero paralelných línií deja. Mnohé z nich akoby len rozohrala a napokon nepoužila. Ale práve nimi naznačuje rodinné vzťahy a vzťah k tradíciám. (Vzťah otca a syna Hemiho, starého Koroa, Porourangiho a Paikei, život Maora v Európe, ako aj vzťah maorského muža a ženy). Nádherné prírodné scenérie a vynikajúce herectvo mladučkej Keishe Castle-Hughes a jej dospelých kolegov podkresľuje ladná hudba. Poznámka na záver: Keď distribútor napíše, že ide o "dojímavý príbeh o priateľstve 10-ročného dievčatka a stáda veľrýb", dosiahne dve veci. 1) Na film neprídu tí, ktorí by si film vychutnali (ako ja) a 2) prídu naň milovníci "Zachráňte Williho", ktorí môžu byť dosť sklamaní. Je to divné počínanie. (04.05.2005)

Ano, tenhle film je opravdu magický. Spíše než "príbeh o priateľstve 10-ročného dievčatka a stáda veľrýb" vypráví příbeh o umírajících tradicích a o zklamání, ale i o víře, lásce, naději, blabla viz. každá druhá recenze na jakýkoliv film. Nenechte se odradit mým komentářem, tenhle smutný a zároveň i laskavě úsměvný film musíte vidět P.S. Co se filmové hudby týče, dělala ji Lisa Gerard (která spolupracovala třeba na Gladiatorovi) a ve filmu zní nádherně jako zpěv velryb. Na CD zní méně nádherně jen jako zpěv velryb :) (09.11.2003)

prej se tento film američanům líbil, jak je napsáno v obsahu a ani se nedívím. Podobných příběhů totiž točí desítky, kdy musí sympatický hlavní hrdina dokazovat své schopnosti zlím druhým, který jím opovrhují. Novozélanďanům se povedlo natočit ještě působivější doják díky mladé dívce, která navzdory tradicím se snaží vybojovat úctu u svého dědečka. Jen tak mimochodem se mi herecké výkony nikoho nezdály obzvlášt vyjímečné. Ale jako rodinný film ... proč ne! [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (02.02.2013)

Po celkem dlouhé době se mnou film zamával tak, že mi místy naskakovala každému filmovému fanatikovi velmi známá husí kůže. Biják zpočátku trochu klame, když se v první polovině spíš než v mýtech tane v rodinných roztržkách nad přebíráním odpovědnosti a úloh, aby naplno zabrnkal na skutečně citlivou strunu až v půlce druhé. Rozhodně lituji, že jsem si k „Pánovi velryb” hledal cestu tak dlouho let a nakonec jej ani neshlédl najednou, přivodil mi nicméně nakonec velmi silný zážitek. Ať už to bylo níže (a výše) zhusta peskovaným patosem [jež jsem v nějak iritující míře nezaznamenal a vyskytl-li se, lze to připisovat na vrub ani ne tak špinavým slzopudným trikům, jako spíš univerzálnosti (někdo by řekl klišoidnosti) příběhu], nebo prostě tím, že film operuje se skutečně silným materiálem, který rezonovat prostě musí. Kromě storky, která působí jak nějaký etnografický záznam opoznámkovaný feministkou, zapůsobí fotogenicky strohé exteriéry, civilní herectví i filmařina a pseudo-etnická hudba Lisy Gerrard (ex-Dead Can Dance). Těm co neviděli (film) a neslyšeli (Dead Can Dance) vřele doporučuji. (27.03.2012)

Prťata mají aktuálně ve škole projekt “Nový Zéland”. Pustil jsem jim tento film, vydržela u něj až do konce a místy svorně kritizovala dědečka (bylo to o holčičce skoro stejně staré, jako jsou ony). Už v pátek jsem jim ukazoval haku, teď vědí, že to je: “Sním tvé maso, vydloubnu ti oči a tvoji hlavu narazím na klacek.” (16.03.2019)