Pán veľrýb

Neuvěřitelně silný příběh (ověnčený řadou mezinárodních cen) odehrávající se na Novém Zélandu, kde se střetává prastará tradice a mýty s moderní realitou. Hrdost předat úřad nejstaršímu synovi je však náhle zmařena a starý Koro se nedokáže smířit s tím, že se jeho syn, který při porodu ztratil ženu a z dvojčat právě syna, v Evropě věnuje umění. Středem jeho trápení z chmurné budoucnosti je malá Pai, která přes veškerou snahu zlomit dědečkovu nevraživost nikdy nebude přijatelná. Poetický příběh s hudebním doprovodem Lisy Gerrard (spolupracovala například s Hansem Zimmerem na Gladiátorovi) má dvě zásadní plus. Novozélandskou krajinu (s tím velmi příjemnou kameru) a hlavní představitelku, mladičkou Keishu Castle-Hughesovou. Bravurně se vypořádává se všemi dramatickými polohami své dědečkem „nenáviděné“ postavy, je neuvěřitelně přirozená, talentovaná a se svojí nevinností přesvědčivá!! Sympatické herečce (zasloužená oscarová nominace za hlavní ženskou roli) s divadelní průpravou patří obrovská poklona a především ona je důvodem, proč tento malý milý film shlédnout!! (22.03.2006)

Pro novozélandské obecenstvo (ale koukám, že nejen pro ně) očisťující zážitek, pro mě jen další film o vyplněném proroctví. Tolik propagovaný magický poetismus mi nejspíše proplul pod očima, což asi rapidně snížilo i moje hodnocení. Niki Caro sice pečlivě dbá na vykreslení místních reálií, nenuceně a lehce diváka seznamuje s tamějším prostředím a tradicemi. Zbytečně ovšem zveličuje dojemnou stránku, která se v nestoudném patosu projeví hlavně na konci. (28.12.2003)

Niterný snímek o statečné maorské dívce, která se rozhodla zbořit mýty a jít svou cestou. Film, který dokáže dojmout a zároveň se vyhýbá patosu je taková malá perlička v moři. Jsem ráda, že jsem ji objevila, protože příběh mladičké Pakei v sobě nese něco více, než je boření mýtů. Generační spory, problematika „zastaralých“ tradic a vztah k přírodě jako takové – toho všeho se Pán velryb dotýká a to nevtíravým a civilním způsobem. To vše za doprovodu krásné hudby, která dokresluje smutnou atmosféru filmu (19.06.2008)

Boše boše....to faux pas na premietaní diel pána výtvarníka, ajaj :) chúďa pani nádejná (učiteľka)-starý otec to riadne "válel". Neviem, moc ma táto prupovídka o Maoroch a ich legende nedostala-iste, bol to citlivý a krehký príbeh, o príbehoch minulosti, a o pokračovaní v odkaze otcov, ktorý treba odovzdať mladej generácií-ALE AJ TAK. Nepomôžem si, pre mňa sú to aj tak ešte stále iba barbari, ktorí si nevážia ženy, a tento film na tom nič nezmenil...česť jednotlivcom z nich, ktorí aj napriek výchove a okoliu, dokázalo niektoré z ich rigidných zvyklostí odvrhnúť. (17.03.2008)

Sila príbehu a emócie ma zaskočila. Spočiatku, to bolo pokľudné a až neskôr rozbalili čo v ňom bolo. Že tradícia je pre prežitie rovnako dôležitá, ako občasná nevyhnutnosť ju porušiť. Že bez koreňov a minulosti sme iba trieska, ktorá sa vznáša na hladine mora a zúfalo hľadá niečo väčšie, niečo o čo by sa mohla zachytiť, priľnúť a cítiť sa bezpečne. Nie je dôležitý názov. Dôležitá je iba podstata. To ukotvené vo vnútri, čo nesmieme stratiť. Plakala som pre Pai za Kora, pretože on zabudol plakať a nevidel, že to čo iných učí, sa s Pai už narodilo. (05.01.2006)