Pán veľrýb

prej se tento film američanům líbil, jak je napsáno v obsahu a ani se nedívím. Podobných příběhů totiž točí desítky, kdy musí sympatický hlavní hrdina dokazovat své schopnosti zlím druhým, který jím opovrhují. Novozélanďanům se povedlo natočit ještě působivější doják díky mladé dívce, která navzdory tradicím se snaží vybojovat úctu u svého dědečka. Jen tak mimochodem se mi herecké výkony nikoho nezdály obzvlášt vyjímečné. Ale jako rodinný film ... proč ne! [ PŘÍBĚH: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (02.02.2013)

Jednoznačne jeden z najkrajších filmov, aké som za posledné obdobie videl, hlavne vďaka nádhernej autenticite príbehu z Nového Zélandu, skvelej hudbe, no v prvom rade hlavne vďaka fantastickému hereckému výkonu dievčiny menom Keisha Castle-Hughes. Scéna, kde Paikea prednáša vyznanie svojmu starému otcovi, ktorý sa na predstavenie nedostavil, je asi najdojímavejšia filmová scéna všetkých čias a od tejto chvíle sa film vyvíja tak, že divák ostáva priam prikovaný do svojho sedadla a prežíva nádherné momenty plné emócií a filmovej krásy... Po dlhom čase som si povedal, že toto chcem mať v origináli vo svojej zbierke. Vrele odporúčam! (17.09.2007)

Sila príbehu a emócie ma zaskočila. Spočiatku, to bolo pokľudné a až neskôr rozbalili čo v ňom bolo. Že tradícia je pre prežitie rovnako dôležitá, ako občasná nevyhnutnosť ju porušiť. Že bez koreňov a minulosti sme iba trieska, ktorá sa vznáša na hladine mora a zúfalo hľadá niečo väčšie, niečo o čo by sa mohla zachytiť, priľnúť a cítiť sa bezpečne. Nie je dôležitý názov. Dôležitá je iba podstata. To ukotvené vo vnútri, čo nesmieme stratiť. Plakala som pre Pai za Kora, pretože on zabudol plakať a nevidel, že to čo iných učí, sa s Pai už narodilo. (05.01.2006)

"Keď som sa narodila, nikto sa netešil." Netreba čakať vyložene magický film, ale ani takú dusivú sociálnu štúdiu úpadku kedysi hrdého národa, ako to radi robíme my, v starobylej Európe. Zvláštny príbeh prečistí dušu a zoberie nás nad oblaky, to všetko podporené veľmi dobrými hereckými výkonmi (vrátane Keishay Castle-Hughesovej), pôsobivým nápadom s veľrybami a v neposlednom rade: ako často sa nám naskytne vidieť film z úchvatného Nového Zélandu? (09.01.2005)

Maoři osídlili Nový Zéland poměrně pozdě, nejspíš v období od 9. do 15. st. A i když se první Evropané objevili nepříliš dlouho potom, stihli vytvořit jedinečnou kulturu. Tato kultura však, nejdříve díky tlaku bílého kolonizátora, dnes díky svodům pohodlnějšího "západního" způsobu života umírá. Degraduje do různých podob, výnosného skanzenu pro turisty, pouťové atrakce, či ekonomicky neudržitelného "skanzenu pro sebe". Ti, kteří jsou na svůj maorský původ hrdí, se s tím samozřejmě nechtějí smířit. A dobře vědí, že smrt národa odvrátí jen tím, když svoje tradice dokáží předat do rukou další generace. A zároveň snad i tuší, že národ se musí nevyhnutelně změnit. "Je to dobře nebo špatně?" ptá se Evropan a často si romanticky odpovídá, že kultura Maorů musí zůstat čistá, původní, nezkalená cizími vlivy. Ale do svého středověku by se vrátit nechtěl. Jaká je budoucnost Maorů, je nejisté, ale určitě nebude stejná jako minulost. Přijmutí nevyhnutelných změn snad paradoxně nejvíc pomůže odkaz minulosti zachovat. SPOILER Pán Velryb vidí naději. KONEC SPOILERU. Zvláštní, snad právě vědomí starých domorodých kultur kolonizací pozápadněných zemí, že je čeká buď přerod nebo smrt, jim umožňuje natočit zajímavý film - i přes určitou jednoduchost a nerafinovanost. Je jedno, zda jsou to maorské snímky Pán Velryb či Kdysi byli bojovníky nebo indiánské Kouřové signály. A bůhvíodkud jsou schopni vytáhnout zajímavé herce - zde především představitelku hlavní hrdinky Paj. Slabší **** (27.08.2008)