Pán veľrýb

Jeden z filmů, na který prostě do kina normálně nepůjdete, což je chyba. Já jsem viděl Pána velryb v rámci Febiofestu a říkám si, že jsem dobře udělal. Jde o drama zabývající se upadajícími tradicemi původního novozélandského obyvatelstva. Zajímavé je, že tento úpadek není ukazován jako důsledek působení vnějšího světa, nýbrž jako důsledek zaslepení lidí, kteří jsou obětí vlastní interpretace těchto tradic. Poslední půlhodina je jedno z nejpůsobivějších filmových vyvrcholení, mrazení v zádech ani dojetí vás nemine. Nutno dodat, že představitelka hlavní role je velmi nadaná a těším se, až ji uvidím v dalším filmu. Představte si dvanáctiletou holku, které její dospělí kolegové těžko stačí. (15.02.2004)

Když jsem se dodíval na Pána velryb, byl jsem pořád ztuhlý jak sibiřský ježek. Tak silné a nabité drama a zároveň i rodinný film jsem už pěkně dlouho neviděl - a že jsem jich neviděl málo. Příběh duševně špatně vychovávané a ponižované dívky (ne v tom smyslu, že by ji spolužáci šikanovali, nebo měla neúspěchy ve škole), kterou psychicky ničí její dědeček. Zatímco ona touží po uznání, on ji chce ponížit tak hluboko, jak jen se dá. U obyčejného snímku tyhle pocity nezakusíte, ale Pán velryb je něco jiného. Režisérka Niki Caroová, která v té době byla prakticky amatérkou, podala neuvěřitelný výkon a společně s Keishou Castle-Hudghesovou vytvořila monumentální dvojici, která funguje stejně úžasně jako dvojice Depp - Burton, i když samozřejmě v jiném žánru a směru. Hudba je fascinující a poodhaluje vám tajemství a zvyky Nového Zélandu. Konec sice dopadne na jednu stranu dobře, ale z druhého pohledu pochopíte, že dopadl ještě líp - jelikož pravé přátelství, láska a uznání je silnější, než cokoliv jiného - a Pán velryb to dává jasně najevo. (04.03.2009)

Nenechte se zmást, Whale Rider vůbec NENÍ "dojímavý príbeh o priateľstve 10-ročného dievčatka a stáda veľrýb". Je o tom, že dnešní svět je plný změn a "staří dědkové" lpící na tradicích a předsudcích by se nad sebou měli zamyslet a následně se změnit, protože jinak působí víc škody a bolesti, než užitku. (30.11.2003)

nemám slov.. příběh Paj a její rodiny a jejich tradice mě pohltil.. líbil se mi vztah mezi ní a jejím dědou.. on.. Koro se nechce smířit s tím, že právě ona jeho vnučka.. a né prvorozený vnuk, který bohužel při porodu zemřel.. může být ten vyvolený.. vůdce, kterýho tak dlouho hledá :) celá jejich budoucí pouť, by měla být v rukách dítěte, ale né chlapce, nýbrž dívky :) příběh je nevinný.. nesnaží se vnutit.. prodat.. ale ukázat, že i když se tradice má zachovat..a dodržovat.. doba se mění.. modernizuje.. i tradici to může postihnout a postihne :) (15.07.2009)

Nebýt Pána velryb, možná by mě ani nenapadlo jestli vlastně vůbec vím, jak vypadá krajina Nového Zélandu (což by byla věčná škoda!) a nezačnu se zajímat blíže o Polynésany, Maory, o jejich tradice a kulturu. Pai (Keisha Castle-Hughes) je sladká a roztomilá v té svojí sukýnce, stále neprávem odvrhovaná svým vlastním dědečkem. Poučný, zajímavý, dojemný film o věčném boji za vlastní pravdu. Vygůglila jsem tu i pár zajímavých větiček :) Maori Language --- Aotearoa - Maori name for NZ, Kia ora - Hello, thank you, Kei te pahea koe - How are you, Kei te pai ahau - I am fine, Haere mai - Welcome, Haere ra - Goodbye, Haka - Posture dance, Hoa - Friend, Kai - Food, Moana - Sea, Lake, Ora - Life, Waka - Canoe, Wharenui - Meeting house, Ka mate koe i te kai hikareti ... :). (08.07.2009)