Pán veľrýb

Veľmi dobre spracovaný príbeh o tom, aké je (i v súčasnosti) dôležité poznať tradície svojho národa- pretože tým môžme spoznať alebo aspoň lepšie pochopiť sami seba, o priateľstve, spolunažívaní a bratstve. Audiálna a vizuálna stránka robia prenádhernú atmosféru. Spolu s prejavom Keishy Castle- Hughes spustili u mňa viackrát nečakané gejzíry sĺz... Cítim to na 4*, ale nič markantné, čo by bolo na škodu, nenachádzam. (06.04.2008)

Možná trochu schematický, ale krásně upřímný snímek, kterému to bez problému odpustíte. Zasazení filmu do soudobých maurských reálií, plných neznámých tradic a zvyků, stejně tak jako neznámých herců v čele s hlavní dětskou představitelkou, funguje skvěle. Úsporné prostředky dodávají filmu na opravdovosti, i když toho civilního je možná už trochu moc. Krásný obraz podpořený exotickým prostředím. Na vlnách tohohle filmu se příjemně kolébá celých 105 minut. (04.07.2005)

Po počátečním pomalém tempu a zafixování si všech zvláštních jmen, které ke komu patří, jsem se nakonec chytla a byla jsem vtažena do maorské kultury s jejími tradicemi a rituály. Příběh o desetileté dívce jménem Pajkija Apirana, která tolik toužila po uznání svého dědečka Kora, který chtěl předat následnictví Pána velryb vnukovi, ale v žádném případě vnučce Paj. Příběh o lásce, vytrvalosti, ale také o pokoře v nádherné novozélandské krajině je dojemný a silně emotivní zážitek. Keisha byla vynikající a hudba o kterou se postarala Lisa Gerard byla moc příjemně poslouchatelná. Zkrátka nadprůměrný filmový počin (26.11.2012)

Veľmi príjemný film, ktorý je ale tunajším a všeobecne západným publikom ťažšie uchopiteľný. Toto je ale paradoxne aj dôvod, prečo tak uspel. Proste sa cítime pri ňom inak, ako pri sledovaní filmov, pri ktorých vieme, čo sa stane o 5 minút a ako budú postavy reagovať, pretože sme rovnakí. Pre mňa mierny nadpriemer, ktorý si možno ešte niekedy pozriem, aj keď nič hlbšie vo mne nezanechal. A to mal. (28.08.2012)

Pro novozélandské obecenstvo (ale koukám, že nejen pro ně) očisťující zážitek, pro mě jen další film o vyplněném proroctví. Tolik propagovaný magický poetismus mi nejspíše proplul pod očima, což asi rapidně snížilo i moje hodnocení. Niki Caro sice pečlivě dbá na vykreslení místních reálií, nenuceně a lehce diváka seznamuje s tamějším prostředím a tradicemi. Zbytečně ovšem zveličuje dojemnou stránku, která se v nestoudném patosu projeví hlavně na konci. (28.12.2003)