Lady Snowblood

Opravdu zábavná akce, za zmínku rozhodně stojí vizuální provedení (nemám ani tak na mysli choreografii bojových scén). Pravda, že krev hustoty krupičné kaše a barvy nezralých rajčat může dnešní milovníky realističnosti zlehka prudit. Meiko Kaji je roztomilá a celý film je naprosto fatalistický, což mu (zvlášť v kombinaci s komiksovým stylem) kupodivu dost sluší (23.12.2007)

Příběh o krvavé pomstě od ženy k ní přímo stvořené, zpracován v duchu téměř poetickém? Vůbec to nebylo špatné setkání s klasickým japonským filmem, i díky dobře zvolené (překvapivě) kratší stopáži ze strany tvůrců. Musím říct, že ta pro japonské filmy typická nízko položená kamera měla v kombinaci s barvami 70. let osobité kouzlo, příběh možná v rámci daného (sub)žánru tuctový doprovází ve výsledku nejeden sympatický prvek, ať už rozdělení na pěkně nazvané kapitoly nebo drobné nápady v některých scénách (klesající opona po scéně s oběšenou ženou), pravidelné vstupy vypravěče s komiksovými obrázky se mi také líbily. Čert by vzal, že se občas vyskytlo i hlušší místo, ale tedy... všechny ty akční souboje a všechny scény se samurajskými meči pro mě svou stylizací jakoby vypadly z úplně jiného filmu, který měl být stoprocentně parodií. Hektolitry krve stříkající ze všech raněných obětí ve stylu vodotrysku z fontány jsou totálně bizárdním prvkem, který v mých očích pohřbívá jinak celkovou důstojnost tohoto snímku a budí dojem nechtěné legrace. Žel právě tyto zásadní scény znižují celkové mé hodnocení, které jsem spočátku předpokládal vyšší. Na afektovaně podávané emoce ze strany japonských herců se dá postupně zvyknout, na rudé gejzíry z těl poražených si zvykat ale vážně nechci. 70% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (15.03.2021)

Pro mně přímo zával koncentrované nudy. Málokdy se mi stane, že usnu u filmu. U lady Snowblood se mi to přihodilo hned několikrát. Celkem proběhly tři pokusy o shlédnutí, přičemž vždy jsem si říkal: "je to přece klasika, musí to být dobré", bohužel ani jeden z pokusů nevyšel: jednou jsem to musel "típnout", protože to "prostě nešlo", a dvakrát jsem skončil spokojeným spánkem. Je to ale práda, povídám, ...takhle se pěkně natáhnout a spát... s vnitřím pocitem, že vám nějaká Lady Snowblood může být úplně ukradená... (27.04.2009)

„To je neuvěřitelné! Co má tohleto znamenat?!“ pronesl jeden venkovský učitel poté, co ho místní balíci ubodali. A mě nezbývá, než se k jeho údivu přidat. Ubodali jej sice proto, že byl v bílém a to momentálně nebylo vhodné, ale vlastně jej ubodali, protože vytáhli z vesničanů podvodem peníze (to jen tak na okraj). Na žánrové zvláštnosti typu sytě červené barvy se sykotem unikající z jakéhokoli nově vytvořeného tělního otvoru a realistického ozvučení bojových scén (když ten v záběru bouchne někoho druhého v záběru, tak musí někdo mimo záběr silně dupnout - a je to!) se v tomhle filmu dá spolehnout. Co pro mě byla novinka, to byla „dokumentární“ kamera hlavně v první části v exteriérech. Asijský herecký styl taky bomba, ale jiný kraj, jiný mrav, to uznávám. Já vím, je to klasika žánru a je to staré, ale - a to aniž bych tu chtěl rebelovat - upřímně by mě zajímalo, kolik procent by to mělo, nebýt módy (nejen) asijských béčkových filmů a skutečnosti, že QT podle toho natočil KB. Jinak v zájmu spravedlnosti je třeba říct, že Lady Snowblood je přiznaný morytát, čili nadsázka povolena. Dále se zde nechá najít několik vážně působivých scén a celkově má způsob vyprávění příběhu cosi do sebe. Ve filmu je navíc zjevná spousta narážek na historicko-filosoficko-sociologické konotace, z nichž leckteré by se mohl pokusit analyzovat i ďábelský nejaponec. Leč to nechám na jiných, protože - se mi prostě nechce. (22.06.2010)

Najkrvavejší samurajský film aký som zatiaľ videl (ale pravda je taká že som ich až toľko nevidel). Prirovnávanie k Tarantinovmu Kill Bill je namieste pretože si do svojho opusu s tohoto filmu vypožičal až nepekne veľ. Ako nápad tak aj samotný ústredný motív hudby a konštrukciu deja vyrozprávanú v kapitolách. (Je toho dosť.) Na rok 1973 sú tu extrémne vydarené krvilačné scény pri ktorých až prehnane striekajú z protivníkov litre a litre realisticky vyzerajúcej krvi. Nechýba sekanie končatín, štýlové samurajské postoje seky a mnoho iného. Scéna pri ktorej obesenec prišiel o pól trupu či boss o dve ruky naraz ma dostali. Jediné čo troška kazí dojem je dĺžka. Prvých 30 minút filmu vyznie ako obsah predchádzajúcej časti tu by som sa nebál keby išlo o 3 hodinový epos. (15.08.2013)