Votrelec 2

"Možná, že jsi nesledoval poslední události, ale dostali jsme na prdel, kámo." Atmosféra strachu z neviděnýho přerostla ve strach z viděnýho. Tak to mám rád. Za každým rokem totiž klapou hladový čelisti, mariňáci si nemohou stěžovat na nedostatek terčů a troufalá snaha o přežití nápadně připomíná skvělej akční nářez, kterej mě dokáže kdykoli uspokojit. A kdysi v kině jsem se jednou dokonce i leknul. Nekecám. Fakt. (23.07.2011)

Vidět Vetřelce po letech a obou Avatarech v kině (navíc v rámci vetřelčího maratonu v Aeru) názorně dokazuje, že Cameron je poslední léta kreativně za zenitem. Kinosestřih má pořád neskutečné tempo a koule a spolehlivě funguje, jako když ho člověk viděl poprvé. Adrenalinová a neuvěřitelně nápaditá akce, ikonické scény, nezapomenutelné postavy, odlehčující hlášky, to všechno propojeno do brilantního celku. Na tom několik scén s dnes už lehce slabšími triky nemůže nic změnit. (28.05.2023)

Jelikož mě ani jednička nedostala tak nějak úplně úplně, je chyba asi na mém přijímači. Prostě na pět hvězdiček tenhle film nemá. Sice slušná atmosféra a pěkný jatka, ale i tak bych si představoval jízdu s trochu více adrenalinu. Navíc akce není zdaleka tak cool jako u T2 a digitální efekty jsou někdy na takový velkofilm... ehm, řekněme že rychle stárnou... (07.08.2003)

To jste věděli, jak je ve filmu ten vtip o ilegálním vetřelci (anglicky je to vlastně ilegální přistěhovalec), tak to je podle pravdy? Představitelka Vasquezové totiž přišla na konkurz na podpatcích, s dlouhým hárem a v červených sexy šatech, protože si myslela, že je to něco o ilegálních přistěhovalcích z Mexika. A i přesto tu roli dostala. Vetřelci jsou výtečnou melanží SF, napětí a akce, to všechno podpořeno sympatickými herci a dobrými výkony. Nejvíc mě asi dostalo, že tvůrci měli celkem šest vetřelčích převleků, i když to díky střihu vypadá, jako by jich byly stovky. Film je to výtečnej, miloval jsem ho jako dítě a miluju ho i teď. (11.12.2005)

Giegerova vize jako synonymum podvědomé hrůzy. A protože jsem Cameronovu dvojku viděl k jeho štěstí mnohem dříve než původní film, symbolizuje ji pro mě on. U Scotta zmizel strach z neznámého a zůstává už "jen" ono napětí a nedýchatelná atmosféra. Na účinku se podepsalo možná i to, že když jsem ho poprvé viděl v totalitní simultánce, z hrůzou jsem od něho utekl a film se stal noční můrou mého dětství. Další díl už z Vetřelce udělal obyčejné tuctové monstrum a následující málem směšnou parodii. (03.04.2005)