Hiroshima
Réžia:
Hideo SekigawaHudba:
Akira IfukubeObsahy(1)
Ve společnosti velikánů reflektujících válečnou zkušenost Japonska z perspektivy padesátých let – jako byly Děti Hirošimy Kaneta Shindoa (1952) nebo Godzilla Ishira Hondy (1954) – se Hiroshima Hidea Sekigawy tak trochu ztrácí. Avšak jde o jeden z nejzajímavějších poválečných filmů, který se díky nově digitalizované verzi dostal i k evropským divákům. Hiroshima je významná nejen pro čerstvé uchopení bolestivého tématu, ale také jako plodná spolupráce několika výrazných tvůrců. Na filmu se podílel legendární skladatel Akira Ifukube, jehož melodie provázely Godzillu a velkou část sci-fi společnosti Toho. Za kamerou stál oblíbený spolupracovník Masakiho Kobayashiho Yoshio Miyajima a před ní herci Isuzu Yamada a Eiji Okada, kteří se později prosadili ve filmech Akiry Kurosawy či Alaina Resnaise. Žánrově stojí na pomezí doku-fikce a melodramatu, které jde v linii otevřeně protiamerických poválečných filmů. Je také komplikovaným průnikem politických zájmů, autorských ambic, reflexe národní katastrofy a divácky úspěšného snímku. Ve všech ohledech je Hiroshima fascinující a unikátní diváckou zkušeností. (Kino Asia)
(viac)Recenzie (4)
Proud popálených a oslepených uprchlíků klopýtající z trosek hořícího města je hrůznější než jakýkoliv dav zombií z populárních amerikánských hororů. Hrozny lidských těl držící se navzájem v říčním proudu, kdy slabí a umírající mizí pod hladinou, je vize pekla, na které nestačila ani fantazie Dantova a Dorého. V roce 1953 byla paměť ještě čerstvá, takže nebylo potřeba žádných zvláštních efektů všech těch "Dní poté". ()
Japonský film o detonaci atomové bomby v Hirošimě a jejích následků. Film je rámovaný příběhem třídy střední školy, kdy někteří studenti začínají umírat na leukémii po následcích z ozáření. Slyšíme příběh o dopadu bomby zpohledu američanů v krátcké audionahrávce, která je pouštěna před třídou. Po dvacáté minutě se vracíme zpátky v čase, aby jsme viděli rekonstrukci událostí z roku 1945. Pomocí mozaikové struktury sledujeme několik postav, vojáky, rodinu a dvě mládežnické organizace, jak se snaží přežít krátce po shození tzv. A-Bomby. Chodící mrtvý, černý déšť a spousta malých detailů a příběhů, které mohli znát jen místní. Je zde krátký střípek naděje, když se zranění pokouší, aby na zahradě u nemocnice vyrostlo alespoň trochu zelené trávy. V poslední třetině se zaměříme na jednoho ze sirotků z Hirošimy, kterému zemřela celá rodina. Původně se živý žebráním u amerických vojáků, později je přesunut do sirotčince, ze kterého utíká. Nakonec je adoptován strýčkem a najde práci v továrně. Avšak i to je narušeno, když továrna změní směr a začne vyrábět munici pro další zbytečnou válku. Film používá i skutečné záběry. Neuvěřitelná ukázka jizev na japonské společnosti po útoku tou nejnebezpečnější zbraní, která byla ve válce použita. ()
Horor, který trvale utkví v paměti, drastické obrazy zkázy ()
U nás nie príliš známy japonský film, ktorý veľmi sugestívne zobrazuje situáciu v meste Hirošima po 6. auguste 1945. Myslím, že ide o mimoriadny počin a tak ma celkom prekvapuje, že nie je v širšom povedomí. Prevedenie je veľmi realistické, takmer až dokumentárne, žiadna konkrétna postava nie je v popredí a cieľom filmu je skôr podať útrpný obraz celého obyvateľstva Hirošimy - najmä nevinných civilistov. Hirošima Hidea Sekigawu mimochodom výborne funguje ako vizuálny doplnok ku skvelej knihe amerického novinára Johna Herseyho (v niektorých momentoch som mal pocit, že z nej snímka aj čerpala), ktorý v rovnomennej knihe Hirošima beletristicky spracoval osudy šiestich preživších tohto hrôzostrašného jadrového útoku. Po prečítaní knižky a následnom pozretí tohto neprávom zabudnutého filmu, bude zrejme málokto súhlasiť s "nevyhnutnosťou" tejto americkej operácie, ktorá zasiahla do života desiatkam tisícom ľudí, vrátane nevinných detí a žien. Z tohto pohľadu sa jedná o veľmi dôležitý film s jasným humanistickým posolstvom. ()
Galéria (5)
Fotka © Hokusei
Reklama