Úkladná vražda

Jedná se o velmi zvláštní film, který vyžaduje velkou pozornost a soustředění a také asi tu správnou náladu, a proto mi ne úplně sedl, i když jeho kvality a přednosti se mu upřít nemohou. Jako u mnoha jiných filmů, i zde se vyskytuje až téměř nepřehledné množství postav a zašmodrchaný příběh s flashbacky. Občas je to trochu nepřehledné. Hlavní hrdina mi nějak zvlášť k srdci nepřirostl. Do Nakadaie nebo Mifuneho má rozhodně daleko a také mi to přišlo, že na plátně moc není. Jinak ale film obsahuje hodně zajímavých scén a záběrů. Obzvláště poslední scéna je lahůdková. (28.11.2011)

Další důkaz, že období úpadku a zániku tokugawského šogunátu je z filmařského hlediska skutečně výživné. Propracovaný příběh s množstvím neotřelých prvků a velmi přirozeně působící kamerou. Slabinou jsou poněkud ploché postavy, jež mohly být podrobněji rozvedeny na úkor některých v zásadě zbytečných scén. To je však jen malá piha na kráse snímku vyčnívajícího jak kvalitou zpracování, tak i svou originalitou. (16.03.2008)

Pro mě jednoznačně nejlepší film z letošní karlovarské sekce Schochiku Nouvelle Vague. Úkladná vražda je sice film náročný na sledování, neboť je těžké orientovat se ve složité politické situaci, do níž je děj zasazen (a částé flashbacky to rozhodně neulehčují), výsledek však rozhodně stojí za to. Šinodova režie je naprosto bezchybná a Kosugiho černobílá kamera v kombinaci s Takemicuovou famózní hudbou vytvářejí tu správnou atmosféru. Rozhodně jeden z nejsilnějších filmových zážitků poslední doby. (11.07.2007)

Souhlas s Davsonem.V sekci japonske nove vlny prezentovane v Karlovych Varech jednoznacne nejkvalitnejsi snimek. Presne! Hudba, kamera, rezije funguji na sto procent. Scenar rozhodne nepokulhava i kdyz pro nekoho je urcite velmi slozite se orientovat v celkem tezko prehledne dobe ke konci ery Tokugawa. Takze hystoricko-politicky thriler s celkem peknymi akcnimi scenami , profesionalnimi hereckymi vykony a celkove propracovanou technickou strankou . (14.07.2007)

Shinodův Assassination rozhodně není oddechovým filmem. Mifuneho intriky v Kurosawově Yojimbu působí jako dětská hříčka ve srovnání s mocenskopolitickými machinacemi Assassination. Možná právě proto se Assassination na západě oproti domácí popularitě příliš neuchytil. Neustálou pozornost a aspoň minimální znalost historických souvislostí období konce šógunátu jsou nutností. Zdání však trochu klame neboť více než naučnou exkurzí do historie je tento film charakterovou studií hlavního hrdiny. Tanbova postava si prochází podobnou deziluzí jako si projde o rok později v dokonalém Sword of the Beast od Goshi. Jeho charakterní rozpad místy až připomene šílenství, kterému ještě o další rok později podlehne Nakadai v taktéž úžasném Sword of Doom. Zatímco Nakadai byl solidní psychopat od začátku do konce proměna Tanby v Assassination je míň hororovější a postupnější ale díky tomu paradoxně neméně děsivá svou reálností. Zásadní role skutečných historických postav a ostatních reálií (například lokace a události spojené s hostincem Teradaya) tento efekt jen podpoří. Oproti mnohým samurajským jidaigeki Shinoda vše natočil velmi dynamicky za použití nestatické ruční kamery. Agresivní střih, početné freeze framy a storytelling v podobě neustálých flashbacků spolu s pohyblivou kamerou působí velmi velmi moderně. Shinoda tak předbíhá tradiční proud ne o dekádu ale mnohdy více než o dvě. (27.10.2014)