Priepasť

Evergreen mého zasněného dětství. Velký manivest míru a lásky reflektující konec studené války. Pohled do zrcadla temné propasti, která naši pozornost opětuje. Přelomové efekty (celý snímek je vlastně symbolickým setkáním moderních technologií, tedy morfingu a tradičních postupů výroby filmových efektů na prahu digitální revoluce), dokonalá práce s napětím, výtečná atmosféra, skvěle napsané postavy, maximální řemeslná preciznost. Propast ztělesňuje to nejlepší na vysokorozpočtové hollywoodské produkci, je esencí sofistikovaného blockbusteru, který je stejně opojný pro davy i kritickou obec. P.S. SE verzi doporučuji všemi deseti. (07.04.2007)

Tenhle film od dětství miluju! Můžu to říct jednoznačně, protože mi vůbec nedělá problém se na něj mrknout při jakékoliv příležitosti, nikdy se mi neomrzí. Oceán, hurikán, rozbouřenej oceán, jaderná ponorka, podmořská stanice, jaderná hlavice, podmořská psychóza, thrillerová narkóza, mimozemská záhada, Cameronova efektní paráda. A Ed Harris k tomu. Mysteriózní thrillerové scifíčko prvního levelu. Kdo neviděl, dohnat! Za mě srdcovka. (07.01.2014)

Již předchozí Cameronovy filmy nesly jeho rukopis a zrcadlily jeho talent a řemeslnou bravuru. Ale až "Propast" představuje první plnohodnotně cameronův počin. Jednak zde nebyl limitovaný rozpočtovými kompromisy (jako v "Terminátorovi") ani návazností cizí franšízy (jako ve "Vetřelcích"). Hlavně ale už zde vidíme klasické atributy celé jeho nadcházející osobní tvorby v čele s prostými, až banálními příběhy o jasných stranách dobra a zla, ambicemi posouvat realizační možnosti média i osobní fascinací podmořským světem. Vedle toho "Propast" opět nadchne propracovanými a dobovým normám vzdálenými ženskými figurami, ale stejně tak i jejich mužskými protějšky. Cameron je mistr vytváření iluzí, protože dokáže před diváky rozprostřít a zpřítomnit do nejmenšího detailu promyšlený svět. Byť v něm vypráví veskrze tradiční příběh o znovuustanovení ústředního páru, díky neschematické dynamice obou ústředních postav a poutavým peripetiím se mu daří držet diváky zainteresované až do samotného kýčovitého finále. V jistém ohledu představuje neprávem upozaďovaná "Propast" absolutní vrchol Cameronovy filmografie. Jelikož počítačová grafika tehdy byla ještě v plenkách, nemohl se spolehnout jen na "berličku" animace jako v případě svých nejnovějších počinů. V nich jeho fantazie už nemá mezí, zatímco tady vynaložil vše na to, aby ve zdánlivě omezujících mantinelech natáčení na film, s herci a na lokacích vytvořil co možná nejméně kompromisní ekvivalent svých vesmírných vizí. Díky tomu a ambicióznímu natáčení disponuje "Propast" fascinujícím realistickým rozměrem, který žádná digitální technologie nezprostředkuje. Hlubinná temnota obestupuje postavy na plátně a slívá se s temnotou sálu, čímž vtahuje diváky a nechává na ně dolehnout fascinaci i všudypřítomné ohrožení světa za hranicemi naší každodenní zkušenosti. Podobně jako "Ponorka" také "Propast" díky své bravurní symbióze všech výrazových prostředků filmu dokáže i ve velkém sále, navíc osazeném jen hrstkou diváků, navodit neskutečně klaustrofobní atmosféru. Při tom můžeme říct, že celý film vlastně existuje kvůli tomu, aby maximálně fungovala jeho vrcholná sekvence. Ta představuje jeden z nejdramatičtějších a fyzicky nejintenzivnějších momentů v historii média právě díky tomu, že se v ní sbíhají a zužitkovávají všechny elementy, vyprávěcí linie tohoto vyprávění, filmu i vize. Cameron není žádný Bergman či Tarkovský a jeho sestup do propasti nevyjevuje velké pravdy o lidském bytí či zneklidňující zákoutí našich myslí. Všechna jeho vyprávění jsou ryze prostinká a vlastně až naivní. V jejich jádru stojí vztahy a pouta mezi lidmi. Cameron ale využívá veškeré své řemeslné mistrovství k tomu, aby nás znovu dostal do kolen a přesvědčil o platnosti onoho pojmu láska. (08.01.2023)

Po Vetřelcích se James Cameron ocitl ve svém oblíbeném prostředí - pod hladinou oceánu. Vzniklo tak skvěle natočené Sci-Fi, která má na DVD v režiséské verzi o hodně minut víc a jen ku prospěchu (hlavně v závěru). Také podrobný popis zatopeného atomového reaktoru, ve kterém se film točil stojí za to ! (14.02.2003)

Moje prvé stretnutie s Priepasťou značilo, že si ten film nikdy neobľúbim, pretože som v tom čase dokola ospevovala dejové i technické spôsobilosti môjho milovaného Terminátora a Priepasť prišla na rad až neskôr, očakávala som komerčný nátresk, ale prehliadnuc nádherné efekty či perfekcionistický režijný prístup, ten film nebol určený komerčnému publiku, musela som naň dozrieť. Teraz po rokoch si po opätovnom pozretí Priepasti uvedomujem, ako ma fascinujú Cameronove originálne scenáristické nápady, ktoré vie vždy vkusne skĺbiť s porciou monumentálnych trikov, samotné napätie, vyrážajúce z nekonečnej hĺbky podmorského sveta by sa dalo krájať a film sa celý čas spoľahlivo drží na depresívnej úrovni, občas túto klaustrofobickú atmosféru uvoľňovali perfektní Ed Harris a Mary E. Mastrantonio, ktorí si neodpustili pár vtipných ironických hlášok. Od Camerona však divák akosi automaticky očakáva nejaké myšlienkové posolstvo či futuristickú víziu, týkajúcu sa nás, čoby morálne upadajúceho ľudstva a diváci, ktorí boli ukrátení o Special Edition a doteraz ju nevideli (nechápem, ako mohol Cameron vystrihnúť hlavnú myšlienku filmu), nemali šancu vstrebať najemocionálnejšie minúty filmu, v ktorých nás Cameron opäť stavia do pozície tých slabších a podriadených, neschopných postaviť sa vyšším silám. Film tak myšlienkovo bohatý a technicky veľkolepý, že sa divákovi pred očami črtá pravá režisérska genialita. (23.08.2011)