Na cestě s mámou
Á Ferð með Mömmu
Roadtrip with Mom
Driving Mum
Réžia:
Hilmar OddssonScenár:
Hilmar OddssonKamera:
Óttar GuðnasonHrajú:
Þröstur Leó Gunnarsson, Kristbjörg Kjeld, Tómas Lemarquis, Arnmundur Ernst Backman, Björn Stefánsson, Pálmi Gestsson, Elva Ósk Ólafsdóttir (viac)Obsahy(1)
Jon je muž v strednom veku, ktorý žije so svojou staršou matkou v odľahlej časti Islandu. Jeho matka je žena, ktorá má vždy vo všetkom jasno. Keď matka zomrie, syn sa prirodzene riadi všetkými pokynmi, čo má robiť po jej smrti. Jon svoju mŕtvu matku učeše a oblečie, uloží ju na zadné sedadlo svojho starého auta, vezme so sebou svojho verného psa Bresnefa a začína sa cesta na druhý koniec krajiny, na miesto, kde mu matka povedala, aby ju pochoval. Sprevádzanie zosnulého na jeho poslednej ceste je prirodzene väčšinou smutná záležitosť. V tejto čiernej komédii je však veselo. (Film Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (18)
Islandské filmy jsou především vizuálně specifické. Příroda tak odlišná od té pevninské jim dává punc obrazové originality. Tenhle film to dotáhl ještě o levl výš, protože je černobílý, a tak nabízí vizuál umocněný na druhou. Prostě bomba! Stejně tak hudba. Je minimalistická, žádný orchestr, jen smyčcová sóla, ticho, žestě, zase dlouho nic, pak sborový zpěv. Zvuková a obrazová stránka ve výjimečném souladu. A v téhle zvukoobraznosti veze hlavní hrdina ve starém autě pohřbít mrtvou mámu... Film je to pocitový, něžný, snový, možná až surrealistický. Sem tam vás něco rozesměje, ale o komedii se mluvit nedá. Jde spíše o situace, do nichž hlavního hrdinu dotlačí okolnosti a taky prozření. Protože ta cesta je spíše cestou k poznání sebe sama. 85% ()
Film, fungující jako smuteční řečník, jenž se snaží minulost nebožky i pozůstalého zrekapitulovat co nejjemnějším a nejcitlivějším způsobem, aby vyhovoval všem, tedy té mrtvé a jejímu synovi, naráží na překážku. Ti dva si toho mají stále co říct...možná víc než před tím. Hmatatelná realita se mění v imaginární a pokecat si lze prakticky s každým, kdo nám běhá v naší mysli. Vlastně jen další skandinávská klubovka, která je tak trochu o ničem, a zároveň o všem, co považujeme za nutné, zábavné a lidské. [Filmový klub Citadela] ()
Tak trochu (ale opravdu jenom tak trochu) bizarní road movie... Kdesi na samotě na severozápadních fjordech Islandu žije syn s matkou. Když matka zemře, chce jí syn splnit poslední přání a tak ji posadí na zadní sedadlo svého starého auta a veze ji na jih, do její rodné vesnice, aby ji tam nechal pohřbít. Cestou je čeká pár více či méně bizarních setkání s domorodci, cizinci i sebou samými (selfie u Gulfossu je to nejmenší), protože pár věcí je pořád ještě potřeba si říci. A to všechno viděno s láskou a pochopením, černobíle a v milém odéru let, kdy se svět ještě točil tím správným směrem... ()
Tenhle hořkosladký mix Kaurismäkiho a Felliniho artovou scénou neotřese, ale příjemnou, nápaditou i promyšlenou podívanou v příběhu o jednom nešťastném mamánkovi nabídnout dokáže. I díky nekontrastní černobílé kameře a jímavé, leč nepatetické hudbě se na film hezky dívá, i když se přece jen vkrádá myšlenka, že by z námětu šlo vytěžit trochu víc. Více zde. ()
Pekná islandská klubovina. Starý mládenec (v starej fordke), psíček a mŕtva matka na zadnom sedadle, ktorá ožíva podľa hrdinovej potreby, sa vydávajú naprieč krajinou za... veď viete, cesta je cieľ. Minimalizmus, absurdnosť a žánrový naratív road-movie pripomenú z väčšej časti Jarmuscha (a z menšej Akiho Kaurismäkiho) a magicko-snové prvky zasa Felliniho. Spomenúť musím tiež meditatívny, prevažne husľový soundtrack a uhrančivé, širokouhlé kamerové kompozície. ()
Reklama