La battaglia di Algeri
The Battle of Algiers
Obsahy(1)
Alžír, 7.října 1957. Francouzští vojáci donutí zajatce vyzradit adresu jednoho z posledních vůdců povstání Aliho Bodáka. Následuje retrospektiva. Bodák si s nejvěrnějšími připomíná klíčové okamžiky národně revolučního odboje, který trvá již tři léta. Nejprve zkouška: Ali dostane zbraň, kterou má zabít policistu, chybí mu však náboje... Po vyčištění vnitřních řad se odboj zaměří na přepadávání veřejných složek a krádeže zbraní, následují teroristické atentáty... Závěrečné záběry ukazují vítězství revoluce, která Alžír osvobodila 2. června 1962. Režisér Gillo Pontecorvo, původním povoláním novinář a aktivní účastník antifašistického odboje italské mládeže, se rozhodl Bitvu o Alžír natočit dokumentaristickou metodou. Po ročním studiu pramenů a zkoumání autentických míst alžírské revoluce realizoval "nezapomenutelný obraz", sugestivní výpověď, která má v řadě sekvencí sílu a věrohodnost autenticky snímaného materiálu. Ke zobrazení často naivní, primitivní metody osvobozeneckého boje v němž neexistuje objektivní etika dodává režisér: "Je to jako podzemní řeka, která se nakonec objeví na denním světle, je to neústupnost sdílená milióny lidí, kteří se domnívají, že všechny prostředky jsou dobré k dosažení svobody." Martin Jiroušek (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (109)
Výborný snímek z doby Alžírského boje za nezávislost. Jak zde již bylo řečeno, je až neuvěřitelné, jak se toto dílo snaží být objektivní. Snad i proto není divu, že byl film ve Francii rychle zakázán. ()
Téměř reportážní drama nastiňující průběh guerillového boje za osvobození města od západních vlivů za doprovodu vynikající hudby E. Morriconeho a G. Pontecorva. Jean Martin podává v roli Colonela skvělý výkon a i díky tomu působí jeho postava jako největší klaďas a máte chuť fandit Francouzům a jejich osobním zájmům o udržení si turistické destinace. Ani se nedivím, že film se stal inspirací nejen budoucím filmařům, ale i mnoha vojákům a bojovníkům za svobodu (viz. Baader). Těžko uvěřit, že je film z poloviny šedesátých let. ()
Pontecorvo naservíroval krásný a emocionálně silný snímek. Zajímavý a podle mě i docela pravdivý pohled na osamostatnění Alžíru. Morriconeho hudební podkreslení filmu je zážitek sám o sobě. Rozhodně doporučuji vidět, čtyři hvězdičky jsou více než poctivé. ()
Dvouhodinový kolotoč násilí, na který opravdu není veselý pohled. Alžírská válka za nezávislost probíhala v letech 1954-1962 a byla to jedna z nejbrutálnějších koloniálních válek, o život při ní přišlo zhruba 600 000 lidí: 150 000 příslušníků FLN (Fronta národního osvobození), 25 000 francouzských vojáků a dále 100 000 Harkiů (Alžířanů, sloužících ve francouzské armádě), počet zabitých alžírských civilistů se odhaduje na 300 000, počet evropských zabitých civilistů na 10 000. Film je takořka dokumentární. Nenabízí nám nějaký zásadněji rozpracovaný životní příběh jednotlivých postav, ale od začátku až do konce ukazuje brutální svět guerillové války. Střelbu alžírských povstalců do policistů a vojáků, několik bombových útoků na evropské civilisty, nevybíravé nájezdy Francouzů do arabské čtvrti, i mučení alžírských zajatců francouzskou armádou. Ve filmu není jediná postava, která by se nesmyslné vraždění snažila zastavit. Na násilí odpovídají obě strany ještě větším násilím. Zajímavá a děsivá je scéna bombového útoku na dostihovém stadionu, kdy přeživší evropané začnou lynčovat malého alžírského chlapce... Hlavní devízou filmu je autenticita záběrů, celý film byl natočen v Alžíru, v širokých bulvárech evropské čtvrti i křivolakých uličkách Kasby (citadely) jen 4 roky po skončení války. Hlavní nevýhodou je již zmíněná nedostatečná charakteristika postav a zejména otázka jazyka. Miluju italštinu, ale když se spolu Francouzi a Arabové baví italsky, působí to fakt divně. Na druhou stranu, to že film natočili Italové je asi dobře, Francouz by to takhle otevřeně v té době určitě nedokázal. To, že si film ke francouzské koloniální politice nebere žádné servítky se projevilo na tom, že byl ve Francii 5 let zakázán... ()
Sugestivní, napětí od začátku až do konce, doplněné výborným zvukovým a hudebním doprovodem. Vše působí zcela věrohodně, jako skutečný dokument. Snad jen malá výtka: po střelbách na lidech nejsou žádné stopy kulek. 85%. ()
Viac dokument nez hraná drama. Trosku prilis utrzkovité (ako tv spravodajstvo) a malo historickými faktami podkúté. Aspon par viet komentaru o živote v Alžírsku poslednych 100 rokov a hlavne o francuzkej invazii by urcite bodlo. Pači sa mi, ze film nedrží nikomu stranu, len nezaujate pozoruje a konstatuje. Obrazovo isto putavé, zvukovo uz daleko menej. Film je komplet vyrobený z archivnych zvukov a postsynchronov. Na placi nenahrali ani mäkké fň. A to je velká škoda, to autenticite začne uberá. Chapem boj alžírčanov proti okupantom a mozno fakt nemali inu moznost, len cestu terorizmu. Fakt ale je, ze odkedy je Alzírsko slobodné, patri medzi velmi málo prosperujuce krajiny a preto alžírčania zo svojej krajiny utekaju, paradoxne do Francuzka. 63 % ()
Tak kdo sů větší mrchy? Arabáši nebo Franticí? Arabáši. Těsně. ()
Jeden z najlepších vojnových filmov, ktoré som kedy videl. "Bitka o Alžír" dokonale podáva obraz o vtedajšom boji Alžírčanov za nezávislosť od Francúzska. Za vysoké pozitívum možno ohodnotiť objektivitu, keďže počas sledovania má divák pocit, že FLN, rovnako ako aj francúzska armáda, páchali zverstvá proti civilnému obyvateľstvu. Okrem toho tento produkt možno považovať za vysoko kvalitný sfilmovaný dokument vysvetľujúci guerilový spôsob boja partizánskych skupín proti armáde svetovej mocnosti. ()
V Alžíru vznikne odboj a francouzi dělají pořádek.Realistický pohled a skvělá hudba. ()