Bitva o Alžír

Koncentrovaný proto-Greengrass v morálně ambivalentním výletu do morálně ambivalentní historie. Použití reálných teroristů jako herců ztvárňujících sama sebe ve chvílích kdy posílají bomby na civilisty je geniální a zároveň zrůdné. Neuvěřitelně zásadní film, který za těch padesát let nezestárl ani o den. 9/10 (21.12.2021)

Škoda, že v závěru ten film začne krapet stranit, protože jinak to je přesně ten typ válečných filmů, které mám rád. Kdo vlastně jednal správně? Francouzi, kteří Alžírům brali jejich kulturu, vyslýchali je dost drsnými a nelidskými metodami, ale dost dlouho se s nimi snažili domluvit? Nebo Alžírové, kteří měli za co bojovat, ale jejich útoky měli za oběti spoustu nevinných lidí? Je to nejednoznačné a komplikované, stejně jako u každé války a většího konfliktu, kde se všichni chtě nechtě zařadí do jedné ze dvou vzájemně se nesnášejících stran a buď doufají, že vše brzo pomine, nebo se přidají k boji. Válka je prostě zlo, jedno jaká, a vždycky z ní jako poraženo vyjdou nevinní lidé z obou stran. Osobně by mi nevadilo, kdyby o tom ten film byl ještě mnohem víc, jelikož tohle považuji za jediné globálně funkční protiválečné poselství, ale ani tohle podání, kdy nesledujeme vyloženě životy některých postav, ale spíš s nimi vše hmatatelně prožíváme, není na škodu. Je to jen další způsob, jak podat válečný film, a tady na mě rozhodně fungoval. Bál jsem se úmroných scén plných vojáků, generálů, schématický dialogů a zvratů, vzhledem k názvu, který takhle vypadající válečné filmy mají, ale mile mě to překvapilo. Filmařská stránka je excelentní, strhne hned na začátku a jen tak nepustí, vzhledem k tomu, že má neustále co nabídnout a funguje jako taková freska všech významných událostí, takže díky tomu je prožitek o to intenzivnější. Vlastně jediný větší problém, který mi brání přidat i tu poslední pátou hvězdu, mám v tom, že tam chybí cokoli celistvě silnějšího, prostě něco, po čem by vám spadla u závěrečných titulků čelist a vy jste si řekli, že tohle musíte vidět znova. Je to strhující, ale ne až tak jak by mohlo být. Přesto se ale jedná o kvalitní italský film, který toho má dost co nabídnout. 4* (11.10.2023)

Premyslal som, ci mam tento film ohodnotit az na 5 hviezdiciek, ale nielen pribeh podla skutocnosti, ale aj sposob, akym bol film natoceny ma donutil dat aj tu piatu. Bolo citit, ze uz v ranych zaciatkoch dokazal Ennio Morricone poskladat skvelu hudbu, ktora sa do filmu hodila, ale aj tvorcovia si dali zalezat na tom, aby ukazali brutalne sposoby pomsty a boja o nezavislost Alzirska. V podstate nemate komu drzat palce, pretoze ani jedna strana sa nechce vzdat ani za cenu desiatok mrtvych, ci uz Francuzov alebo Alzircanov. Trosku mi to pripomenulo aj dramu BAADER MEINHOF KOMPLEX (2008), ktora bola podobne autenticka, tiez plna nasilia, len s tym rozdielom, ze v zapadnom Nemecku v 70-tych rokoch nenechavali teroristi vybuchovat bomby kvoli rezimu, ktory by ich obmedzoval, ale bojovali proti systemu, ktory im nevyhovoval. Bitva o Alzir je na rok 1966 velmi kvalitny snimok a bol som nad ocakavania spokojny. Necudujem sa, ze sa uz dlhodobo zdrziava aj v topke IMDb na 193. mieste. ________ Brahim Hadjadj - (Ali La Pointe) +++ Jean Martin - (Plukovník Mathieu) +++ Yacef Saadi - (Djafar) +++ Samia Kerbash - (Jedno z dievčat) +++ Ugo Paletti - (Kapitán) +++ Fusia El Kader - (Halima) +++ (15.07.2011)

Velmi přesvědčivý, až skoro dokumentárně zpracovaný film, o vzniku samostatného Alžíru. Na filmu je strašně moc vidět, jak obě strany konfliktu používají stejné argumenty, kterými omlouvají ztráty na životech běžných obyvatel, jak je silná touha po pomstě a jak násilí produkuje zase jen násilí. Dialog se zaměňuje za kladení podmínek a daleko více než o zájmy lidí, jde o zájmy politické a osobní ambice. Je to velmi nelítostný film, který rozhodně stojí za shlédnutí. (20.07.2014)

Z tohto filmu mám rozporuplné pocity. Chápala som pohnútky alžírskej moslimskej komunity, ktoré ich viedli k získaniu vlastného nezávislého štátu, ktorý nebude pod nadvládou iného mocnejšieho nepriateľa. Na druhej strane mi násilný spôsob, aký presadzovali k nastoleniu vlastných pravidiel, pripadal zbytočne krutý. Keď indický Gandhí dokázal cez sebaobetovanie a mierumilovný prístup dosiahnuť svoje nemalé ciele, prečo je pre ostatných krutá teroristická propaganda, kde sa terčom stávajú nevinní ľudia v kaviarňach, jedinou účinnou alternatívou? Myslela som, že mi vodca revolúcie vlezie pod kožu, pretože všetky veľké veci a túžba zmeniť vekmi zaužívané si revolúciu vyžaduje, no jeho chladnokrvné spôsoby ma totálne iritovali. Tiež si myslím, že napriek môjmu nesúhlasnému postoju k jeho politike mohol režisér divákom viac priblížiť jeho život a konkrétne motívy, aby neskončil v mojich očiach len ako bezduchý neľútostný terorista. Filmársky je to zvládnuté dobre, politicky to chvíľami nudí najmä vďaka nepresvedčivým hercom a ide skôr o dokumentárnu snímku než historickú drámu. (19.08.2010)